Ulicí kolem starého činžáku projížděl proud vozidel. Motory burácely a řidiči jako by právě jeli z minulého století, aspoň podle oblečení řidičů, motorek a aut ve kterých seděli a soustředěně sledovali cestu před sebou.
Děda Zdvořáček na lavičce pod lipou pozoroval babku Babánkovou, která v obličeji, ale i na celém těle hrála všemi barvami, jako její šátek na hlavě.
Celou noc padal sníh a bylo ho tolik, že na dvorku s lipou mohli obyvatelé činžáku okamžitě uspořádat běžecké závody, bez jakékoli dotace, natož aby od státu požadovali něco přes dvě miliardy korun.
Děda Zdvořáček již z dálky před obchodním centrem viděl srocení starších lidí.
Děda Zdvořáček na lavičce pod lipou, se zakusoval do krajíce chleba a z hrnku, nad nímž se vznášely vonné páry, jednotlivá sousta zapíjel. Evidentně mu chutnalo, protože si broukal známou lidovou melodii pod vousy.