Bouře

Nebylo pořádně vidět na krok. Obzor se s mlhou přibližoval a kdyby se snad někde poblíž objevila další loď, posádka by o ní neměla ani tušení.

Přítomnost někoho dalšího si uvědomili teprve ve chvíli, kdy jim cizí loď zahákovala palubu. Bylo pro to jediné vysvětlení a určitě nešlo o přátelskou návštěvu. Malé rychlé lodi chyběla jakákoli vlajka nebo označení.
Děti se vyděšeně tiskly ke svým rodičům. Tohle bylo něco jiného než si s kamarády vyprávět o pirátech a jejich pokladech. Teď to bylo skutečné a jim šlo o život. Mladší z nich se rozbrečelo.

Na palubu velké obchodní lodi, na které se děti s rodiči plavily, přelezl honosně oděný muž. Nebýt neupravených vousů a dlouhých, špinavých vlasů, snadno by se dal označit za přitažlivého. Některým z žen na lodi tak připadal i teď a možná by se obětovaly pro svoje děti a strávily s ním noc. Odpudivě působil jen šílený lesk jeho očí.

„Co chceš?“ Z podpalubí beze strachu vystoupil urostlý muž. Pirát na něj upřel divoké oči. Nedíval se mu do obličeje, těkal od pravého ucha k levému a zase zpět. „Uši,“ zasípal.

Posádka zděšeně zalapala po dechu. Všichni doufali, že se jenom přeslechli. Ženy zběsile sundávaly šperky, třeba by tak mohly námořní lupiče obměkčit.

Muž se přiblížil k pirátovi na délku paže, v níž držel krátkou dýku. „Uši…“ zopakoval lapka s důrazem na každém písmenku, aby se snad někdo nemohl vymlouvat, že nerozuměl. Mluvil tónem člověka zvyklého přikazovat. Jediným prudkým pohybem vyrazil námořníkovi zbraň z ruky. Popadl ho za ramena a ústa s divoce vyceněnými zuby přiblížil k jeho uchu.

K dvojici přiskočil další z pirátů a odtrhl muže od sebe. Podával svému veliteli nepříliš nabroušený nůž. Odpovědí mu bylo jenom spokojené přikývnutí. Velitel pirátů mu pokynul, aby zajatce sehnal do jediného hloučku.
Vybral si jednoho z nich. Toho, kterého chtěl mučit nejdřív. S nevypočitatelným úšklebkem a divoce zářícíma očima muži zašermoval nožem před očima. Dvojice pirátů se k nim jako na povel přiblížila. Pevně drželi muže mezi sebou, aby se jejich pánovi nemohl bránit. Velitel se se šíleným smíchem poprvé zařízl do měkké kůže.

Nad palubou se rozlehl nelidský křik. Spokojeně se zasmál. Muži po tvářích tekla krev. Pirát s neskrývaným uspokojením položil obě uši na palubu před sebe. Chvíli se kochal pohledem na ně a teprve potom si vybíral další oběť. Než se rozhodl, pokynul svým nohsledům, aby muži svázali ruce za zády a dopravili ho do malého člunu, ve kterém už byly naloženy skromné zásoby jídla a pitné vody.

Zbývaly už jen dvě děti. S pláčem sledovaly, jak jejich rodiče mizí na člunu. Věděly, jaký je čeká osud a neodvážily se pirátovi podívat do očí.

Nečekaně se k nim přiblížil. Nůž nedbale zastrčil za opasek a od svých mužů si nechal podat dva věnce upletené z konopí. Skoro s laskavým úsměvem je dětem položil na hlavy. Pak se posadil ke stěžni, nechal děti odvést do člunu a smál se.

Smál se i později, když malý člun zakotvil u opuštěného ostrova. Tady je nikdo nezachrání. Smál se, až mu z očí tekly slzy. „Až vás tady někdo najde, řekněte mu, že jste se setkali s Thomasem!“ Pirát na lodi bez jakéhokoli označení se s ďábelským smíchem vzdaloval vstříc bouři.