Články

Mokřady zařazujeme mezi nejvýznamnější, ale i světově nejohroženější ekosystémy. Od roku 1900 celosvětově zmizelo 64 % mokřadů, v České republice až 80 %. mokřady jsou důležité pro přírodu, pro lidi. Poskytují životní prostor pro rostliny a živočichy, zabezpečují jídlo a pitnou vodu, chrání pobřeží, fungují proti záplavám, ukládají oxid uhličitý, přispívají k regulaci změny klimatu. Den mokřadů označuje datum podepsání Úmluvy o mokřadech v roce 1971 jako Ramsarská úmluva. Mají mezinárodní význam jako biotopy vodního ptactva. Ramsarská úmluva má dnes 172 států, které se k ní připojily. Česká republika se stala členem v roce 1990 a v seznamu má zapsáno 14 mokřadů. Světový den mokřadů 2026 je motivován vycházkami na poznání vodních druhů ptáků a význam našich mokřadů pro jejich zimování a tah.

Chvíli teplo, pak mráz – někdy menší, ale v poslední době dost ostrý. Chvíli sněžení, i když v Berouně nám sníh dlouho nevydrží. Pak do toho začne pršet a může přijít i náledí. S těmito variantami jsme se letos již setkali. Všichni jsme se shodli na tom, že toto období je velice těžké pro zvěř, ale především pro naše opeřence.

Každoročně 13. 1. přichází děti naší školní družiny na Městskou horu, aby popřály našim večerníčkovým hrdinům k narozeninám. Každým rokem přinášely děti našim klukům ovoce, víno, ale i vlastnoručně pečený dort. V loňském roce jsme přinesli ovoce, ale Kuba již dort nedostal. Pravidelná návštěva se stala tradicí. Kuba se na nás vždy těšil a my se těšili na něho. V letošním roce jsme sice oslavili Kubovy narozeniny, ale vzhledem ke špatnému počasí a ledovce jsme 13. 1. 2026 na Městskou hru nedorazili. To bylo poprvé a moc nás to mrzelo.

Oficiálně Ptačí hodinka končí až v neděli 18. 1. 2026. školní družina je sice oficiálně zahájila 9. 1. 2026, ale již dnes je v cíli. Zjištěné výsledky a pozorování jsou odeslány a my se již budeme těšit na příští 9. ročník.

Všechno uteklo jako voda a my si dnes připomínáme (13. 1.) 26. narozeniny našich medvědů, o které se zpočátku staral pan Václav Chaloupka. Ten měl tolik síly a odvahy, že s nimi natočil i „večerníčka“. Prožíval s nimi krásné chvíle jejich života a maximálně se jim věnoval. Vojta, Kuba, Matěj však postupně přibývali na váz a síle, potřebovali volnější prostor a stát se samostatnější. To věděl i pan Chaloupka, a proto jim našel neskutečně krásné prostředí v Berouně na Městské hoře, kde proběhla výstavba jejich soukromí. Od té doby trávili čas v Berouně a vždy se těšili, když za nimi někdo přijde. Každým rokem 13. 1. se konala oslava jejich narozenin. Čas šel velmi rychle, až jednoho dne odešel do „medvědího nebe“ Vojta a za pár let i Matěj. Nyní nám v Berouně zůstal jen Kuba.