Co by bylo, kdyby…
Jeho cílem nebylo ani tak zkoumání mimozemského života, nakonec v podmínkách, jaké na Marsu jsou, by se tam ani žádný život nemohl vyskytovat; pro vědu bylo mnohem důležitější přivézt vzorek nějaké zdejší horniny.
Přivezený vzorek měl být co největší, ne snad proto, že by vědci nedokázali složení určit z nepatrného zlomku, ale hornina měla být zkoumána v několika světově proslulých laboratořích, aby se veškeré výsledky potvrdily, nebo vyvrátily.
Zaměstnanci vesmírné společnosti sledovali na obrazovce supermoderního počítače přistání svého průzkumníka. Bezpečně dosedl na předem určeném místě, jak bylo v plánu.
Kamerové snímky jim dovolovaly prohlédnout si okolní krajinu. Vozítko popojelo. Úkol byl jasný – laserovými paprsky rozbít dostatečně velkou skálu a vzorky přivézt zpět na Zemi. I souřadnice byly známé. Zbývalo ujet ještě několik kilometrů podle pozemského měřítka.
Vozítko přistálo na Zemi. Otevřela se dvířka v jeho boku a drobný robot vzorky dopravil do laboratoře.
Samotné horniny na první pohled zaujaly malými otvory vedoucími do středu vzorku. Všichni účastníci výzkumu si marně lámali hlavy nad tím, čím by mohly být způsobeny.
Až… pod mikroskopem se cosi pohnulo. Nemohlo to být větší než zrnko písku. Mělo to kulovitý tvar a podle dalšího zkoumání se to pohybovalo pomocí brv. Tajemný živý vzorek byl přesunut do jiné laboratoře vybavené ke zkoumání bakterií. Co jiného by to mohlo být?
Pozorovaný objekt nepřežil déle než několik hodin. Nebyl na život na Zemi připravený.