Bez hudby ani ránu
Potkávám je každý den a občas k nim také patřím – k posluchačům hudby při každé příležitosti. Jsou to ti, kteří bez svojí mp3, mp4 nebo mobilu nepřežijí. Jsou všude: v MHD, ve škole, na zájmových kroužcích, dá se o nich mluvit jako o nejrozšířenějším živočišném druhu.
Sama k nim patřím jenom z části – hudbu poslouchám zásadně při práci, nebo když někam spěchám. Žádné tuc, tuc, tuc, nedokáže to, co některé hity minulého století, které jsem si poslední dobou oblíbila. Práce s nimi jde lépe od ruky a cesta rychleji ubíhá. Zásadně čas neměřím na minuty, ale na písničky. Kdo by řekl, že pěší cesta ze Staré Boleslavi do Brandýsa trvá čtyři a půl skladby od Elánu? Samozřejmě víc než dost závisí na rytmu a rychlosti a když člověk do místa určení dojde v okamžiku, kdy se začne z mp3 linout jeho oblíbená melodie, není zrovna nejlépe naladěný.
Při pěší chůzi je ještě společensky únosné mít v uších nacpaná sluchátka a trhat hlavou do rytmu (člověk se jenom ohrožuje tím, že neslyší přijíždějící auto), v MHD se to také ještě snese – pokud na přístroji není nastavená hlasitost, která by obtěžovala ostatní cestující - ale není to tak vždy. Někdy je to společenské faux pax. Zkoušeli jste čekat na pohovor se sluchátky v uších? Budoucí zaměstnavatel si během okamžiku udělá obrázek – byť třeba chybný, v každém případě se však špatně vyvrací. Určitě nejsem sama, koho hudba uklidňuje a má při pohovorech takovýto problém. Mám potěšující zprávu: dá se řešit a žadatel nepřijde o svoji dávku hudby – bohatě stačí věnovat poslechu hudby večer před pohovorem, jenomže pak hrozí nebezpečí zaspání. Není potom lepší poslouchat správnou hudbu před odchodem na něj? Pak si písničky zase bude nejeden z nás ještě při čekání na pohovor pohvizdovat. Ani to asi neudělá nejlepší dojem.
Tu správnou dobu na poslech si musí každý najít sám. To samé platí o playlistu. Ale to asi nemusím závislákům na muzice vysvětlovat…