Když jsem tu pěla chvály na Osiřelý západ v podání mladoboleslavského divadla, neodolala jsem, abych si na Internetu nenašla záznam jiného představení a nepokusila se je porovnat. Narazila jsem na hru z Divadla v Celetné a byla jsem zvědavá, jak se s ní tamější herci dokázali popasovat. Jenomže, už v úvodu je potřeba přiznat, že vidět drama naživo, nebo se dívat na záznam, je diametrální rozdíl.
Zoo Ústí nad Labem se snaží seznamovat veřejnost s problematikou používání palmového oleje již řadu let. Největšími pěstiteli, kteří vyrábějí téměř 90% světové produkce, jsou Malajsie a Indonésie.
Další představení, které jsem v poslední době viděla v Městském divadle Mladá Boleslav, neslo nicneříkající název Hostina dravců. Jakákoli představa práce ornitologů je naprosto zcestná, píše se rok 1942, kolem zuří válka a nacházíme se v jisté francouzské obci nedaleko Paříže. To, co začalo jako poklidná narozeninová oslava, končí smrtí.
Velikonoce se slaví již od pohanských dob jako svátek rovnodennosti. Tomu odpovídají také jídla, která jsou při těchto slavnostních příležitostech podávána. V celé ředě případů se jedná o jídla, která měl venkovský, ale i městský člověk k dispozici, které mu dávala příroda.
Rozhodla jsem se, že letos budu jezdit do divadla v Mladé Boleslavi s naším školním Klubem mladého diváka. Naposled jsme zavítali na Osiřelý západ irského dramatika Martina McDonagha a jediné, co jsme věděli, bylo, že půjde o černou komedii s nadějí pro každého. Kdo autora trochu zná, mohl předpokládat sprostou mluvu, brutální vtípky a násilí - není divu, ze hra není přístupná divákům do čtrnácti let.