Jsou to hlavně svátky klidu a pohody, kdy se nemusíme stresovat tolik, jako celý rok. Žádné pohádky v televizi nám neurčují, kdy je čas rozbalit dárky, nebo ukončit slavnostní večeři a právě na takové chvíle si schováváme DVD s filmem Miloše Formana Amadeus. Letos poprvé se mi u něj povedlo neusnout a druhý den jsme si filmový zážitek ještě zopakovali. Kdy zase budeme mít čas se na něj znovu podívat?
Dnes se potřetí a naposledy vypravíme do Amazonie, největšího a nejrozmanitějšího ekosystému na naší planetě.
Máme prosinec, to bude zima jak v psinci. A už se ženu pro kabát s kožešinou, rukavice pro jistotu dvoje a do kozaček extra teplé ponožky, jako stvořené pro tohle počasí. Sotva jsem vyšla z domu, je mi vedro. Zatoužím dokonce po slunečních brýlích a možná si s sebou radši vezmu i krém na opalování. Vracím se domů. Výměna garderoby je nezbytná.
Obvykle se tam dostanu až večer, kdy u vjezdu končí služba zaměstnanců security. S oblibou sleduju, jak nasedají do tmavého služebního automobilu a pomalu projíždějí parkovištěm, aby zastavili u supermarketu a nakoupili si na další den.
Nečtu je nijak pravidelně, ale tentokrát mě zaujal titulek o nadaných žácích: jak je poznáme a jak je během hodiny zabavit. Instruktážní text zabíral sotva stránku a pro čtenáře ho připravila psychologická poradna, dá se tedy říct odborníci na slovo vzatí. Dala jsem se do čtení a jejich vývody se snažila porovnat s děním na naší škole.