Máme prosinec, to bude zima jak v psinci. A už se ženu pro kabát s kožešinou, rukavice pro jistotu dvoje a do kozaček extra teplé ponožky, jako stvořené pro tohle počasí. Sotva jsem vyšla z domu, je mi vedro. Zatoužím dokonce po slunečních brýlích a možná si s sebou radši vezmu i krém na opalování. Vracím se domů. Výměna garderoby je nezbytná.
Obvykle se tam dostanu až večer, kdy u vjezdu končí služba zaměstnanců security. S oblibou sleduju, jak nasedají do tmavého služebního automobilu a pomalu projíždějí parkovištěm, aby zastavili u supermarketu a nakoupili si na další den.
Nečtu je nijak pravidelně, ale tentokrát mě zaujal titulek o nadaných žácích: jak je poznáme a jak je během hodiny zabavit. Instruktážní text zabíral sotva stránku a pro čtenáře ho připravila psychologická poradna, dá se tedy říct odborníci na slovo vzatí. Dala jsem se do čtení a jejich vývody se snažila porovnat s děním na naší škole.
Cestu do Amazonie po stopách neznámých exotických rostlin, šamanů a jejich společných příběhů.
Někdo možná začne nepříliš poctivě vyučující přesvědčovat hujerovským způsobem „pár švestiček z vlastní zahrádky“, ale ti, kterým se něco takového příčí, se poohlédnou po doučování.