Ze sna mě burcuje zvuk budíku. Jak já tento vysoký syntetický tón nenávidím. Copak to se dělá, řvát slušné lidi ve spánku? Poslouchat ho ale rozhodně nehodlám. Aspoň dnes ne. Ještě na malou chvilku se schumlám pod vyhřátou deku. Tři minuty, možná pět, bude stačit. Mám pocit, že neuplynulo ani pár sekund a z nového sna mě budí hlas mámy. Vzteká se, že každé ráno nestíhám, každé ráno dobíhám, každé ráno zapomínám...
Na hraně Letenských sadů před Národním technickým muzeem stojí nejstarší dochovaný podlahový kolotoč v Evropě zhotovený roku 1892. V roce 2004 tuto památku v kritickém stavu zakoupilo za finanční podpory Ministerstva kultury ČR Národní technické muzeum, které tehdy provedlo nejnutnější záchranné práce.
K této myšlence mě donutila kuchařka ve školní jídelně, která po vydávání obědů vyvážela dvě velké várnice k vylití. Jedna z nich nebyla ani otevřená, ve druhé byla víc než polovina.
Je to dlouhá doba, nebo jenom chvíle, (to už nechám na vás), kdy lidé ještě neznali moderní přípravky k barvení látek, jaké se používají dnes. Moderní chemie dokáže vytvořit tisíce odstínů a vy si díky ní můžete vybrat džíny, svetr nebo tričko přesně v tom odstínu, jaký se vám líbí. A budete-li chtít proužky, květinový vzor nebo úplně jiný, možná i trochu šílený vzor, nic není nemožné.
Když se řekne jedovaté zvíře, většinou si ho spojíme se slovem had. Jedovatí hadi ve svém těle uchovávají velmi silné jedy. Ty se můžou měnit v průběhu života. Závisí taky na stáří hada, typu potravy, kterou se živí, nebo na oblasti, kde žije. Za zmínku stojí, že plazi nejsou nijak zvlášť odolní, a přesto je vlastní jed neohrožuje.