Původně jsem si chtěla přečíst Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, ale při návštěvě knihovny mě na poličce novinek zaujala kniha Asylum - Ústav pro duševně choré. Už jenom obálka, ozdobená černobílým obrázkem a možná až trochu moc výrazným nápisem, vzbuzuje neklid. A kdyby jen to – i anotace vnucuje neodbytné otázky; podněcuje čtenářovu zvědavost.
Máma je učitelka hudby, často je duchem mimo, což mě dost prudí. Nevlastní táta je puntičkář a věnuje se hlavně svýmu vlastnímu "přírůstku do rodiny".
Katie je patnáct let a po smrti svých rodičů bydlí s babičkou a strýcem na malém ostrově. Její, do té doby poklidný život, se však začne komplikovat. Dějí se totiž divné věci. Kdykoliv se ocitne v ohrožení, zježí se jí vlasy, daleko lépe slyší a pohybuje se mrštně jako šelma.
Tatínek Mlživoj, maminka Blanka a jejich tři neposední potomci, jsou milá strašidla, kterých se rozhodně nemusíte bát. Lidí se sice trošku straní, ale když na to přijde, rádi jim v lecčem pomohou. Nezbedové Simon, Olivie a Bubi jsou samá lumpárna a skopičina, takže o dobrodružství a zábavu nebude nouze.
Nejmilejší česká lidová říkadla, která by mělo znát každé dítě, doprovází půvabné ilustrace Edity Plickové.