Poslední z pětice detektivních povídek od Edgara Allana Poea nese název Zlatý brouk. Takový titul možná trochu připomíná posvátného egyptského skaraba a čtenář, který na svém názoru bude trvat, má do jisté míry pravdu. I v detektivní povídce totiž jde o hon za štěstím…
Není to tak dávno, co jsem tu zmínila povídku Vraždy v ulici Morgue. Ve stejném svazku vyšlo několik textů, které by snad bylo lepší zmínit v jednom článku, ale přijdou mi natolik odlišné, že si zaslouží vlastní hodnocení a nikoli názor ovlivněný ostatními Poeovými díly.
Nejžhavějším tématem současnosti, které se dotýká téměř všech rodičů, pedagogů a samozřejmě mnoha dětí, je ADHD.
Texty Edgara Allana Poea jsou správně temné a strašidelné, přesto jsou dokonale reálné a autor je nenapsal jenom proto, aby své čtenáře vyděsil. Většinou popisuje události, které by se stát mohly, ale jsou tak neobvyklé, že jejich svědky pravděpodobně nebudete. To ostatně splňuje i povídka Vraždy v ulici Morgue, v Čechách často vydávaná ve stejnojmenném souboru s dalšími méně známými příběhy.
Stavěním betlému nejen necháte ožít půvabný lidový zvyk, ale také zažijete nejcennější společné chvíle s rodinou.