Ota Hofman: Návštěvníci

Kniha spojuje všechno, co člověk od Hofmana očekává: ztřeštěný příběh, plný humoru a přitom zvláštně nutící k zamyšlení. Leckdo si možná vzpomene na Pana Tau, nebo na Chobotnice, ale tentokrát je to sci-fi příběh, odehrávající se v 25. století našeho letopočtu. Život na Zemi řídí CML (Centrální mozek lidstva) a užívat si dovolenou na sousedních planetách není nic neobvyklého. Jenomže CML hlásí, že kolem Země za necelý rok proletí planetka, která domovskou planetu vychýlí buď od Slunce (pak by nastala další doba ledová), nebo ke Slunci (a všude na Zemi by byla poušť). Představitelé planety musí urychleně vyřešit, jak zachránit lidstvo. S neotřelým plánem přijde historik Rudolf, který hodlá vypravit expedici do osmdesátých let minulého století, kdy žil Adam Bernau, budoucí nositel Nobelovy ceny, jehož objevem je, jak přesunovat celé světy v časoprostoru.

Výprava je bezpočtukrát ohrožena. Stačí změnit letopočet a Návštěvníci se prakticky jednohlasně shodují, že zůstanou v minulosti vzdálené pět set let tak dlouho, dokud se jim nepovede získat alespoň náznak teorie zmíněného přesunu. Pokyny původně zněly docela jinak – Návštěvníci měli v minulosti zůstat jen několik málo hodin, a zatím musí v osmdesátých letech – takřka bez prostředků – žít několik dní. Pro současného obyvatele Adamova rodiště jsou něčím extra zvláštním, vždyť se nevyznají v běžném životě a peníze rozhazují zcela neuvěřitelným způsobem. Ve sci-fi to ale není nic nereálného.

Čtenář postupně začíná věřit, že hlášená katastrofa lidstvu skutečně hrozí. CML burcuje k naplánovaným evakuacím, Návštěvníci doufají, že jejich výprava bude úspěšná a přitom ještě zvládnou zachránit Velkého učitele (Aloise Drchlíka).

Příběh se chýlí ke konci  a kdo předvídal apokalypsu, mýlil se. Nechci ovšem ani říct, že je dobré předvídat happyend.

Je opravdu nejlepší věřit technickým zázrakům?