Vážených deset milionů, ani nevíte, jak je těžké vám něco smysluplného napsat. Možná proto, že je vás tolik. Trochu si to usnadním. Čtěte, prosím, tento dopis jednotlivě, abych měla pocit, že oslovuji jen jednoho z Vás. Chápu, že vám to zabere mnohem víc času než mně, ale pro lepší pochopení je to nezbytné.
Šestka je dokonalé číslo. Nejenom z matematického hlediska, ale také z přírodního. Proč by jinak takové množství přírodních útvarů zaujímalo šestiúhelníkový tvar?
Milá devítko, Nechci Tě nijak urazit, ale je to tak. Přijde mi, že jsi všude – v pohádkách má drak vždycky devět hlav, jsi poslední číslo desítkové soustavy a jakmile se k Tobě v nějakém výpočtu dojde, začíná nová desítka, stovka, tisícovka a tak dál a tak dál… Dokážeš si to nějak vysvětlit? Jestli teď odpovídáš v duchu kladně, neváhej mi dát vědět. Já si to totiž nedokážu zdůvodnit jinak než Tvojí obyčejností.
Deset kroků, dál to být nemohlo. Přesně deset kroků, které mu chyběly, aby byl na druhém chodníku dřív, než na přechod přijede auto. Stihl by to. Věděl, že ano, stačilo jen trochu popoběhnout.
Stačil mu jediný pohled, aby se o něm dozvěděl všechno, co potřeboval aniž by o tom měl vůbec nějaké tušení. Možná si ani nevšiml, že ho někdo sleduje. Dozvěděl se o něm dokonce i to, co nepovažoval za nutné. Aspoň ne v tuhle chvíli. Někdy jindy by se mu to snad mohlo hodit.