Nikdo s ním nejede, jen občas v chodbách na přestupních stanicích vyspávají opilci. Jezdící schody si samy pro sebe potichu vrní, vlaková souprava hučí v tunelech a naprázdno otevírá dveře ve stanicích. Nikdo nenastoupí, přestože dnes má metro výročí otevření. Na oslavu je ještě brzy; nejdřív je potřeba zotavit se z té včerejší na konec pracovního týdne.
Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že zaujme v každém případě. Nebo ne? Tak mě napadá, jestli znám vůbec někoho, komu táhne na stovku. Člověk o takových „kuriozitách“ slyší jedině v televizi, ale osobně se s někým takovým asi hned tak nesetká. Jestli se pletu, tak mě neváhejte opravit.
Kdo by odolal podívat se ve volné chvíli na zajímavý film, přestože vznikl už v padesátých letech a je ještě černobílý? – Tohle jsem si říkala, když jsem se rozhodla zhlédnout Prázdniny v Římě. Samotný název připomíná dovolenou, což samozřejmě ničemu nevadí, ale hlavní smysl je poněkud jiný.
Způsobují poškození těla a jejich ošetření je dost náročné. Mají řadu příčin. Nemusí se vždycky jednat o popálení horkým předmětem. Setkat se můžeme s množstvím jiných a stejně závažných popálenin.
Již potřetí slavily děti druhého oddělení svátek svatého Valentýna. Sice trochu opožděně, ale vzhledem k jarním prázdninám, to bylo právě dnes 17. 2. 2014.