Články

Každým rokem se schází děti naší školní družiny s pár nadšenci na Husově náměstí a před Muzeem Českého krasu, aby vytvořili společně „živý obraz“, který by měl znázorňovat čekání na opožděnou tramvaj. Před více než sto lety vydal jeden berounský knihkupec pohlednici futuristického Berouna, kde na náměstí jezdí tramvaje. A tak před šesti lety poprvé se myšlenka, která se zrodila a dala tak i možnost nebo podnět pro netradiční setkání stala skutečností. Proč by se nemohlo splnit přání našich babiček a dědečků. Od samého počátku se „Čekání na tramvaj“ účastní děti naší školní družiny. Tentokrát opět a to 4. 5. 2016.

Děti školní družiny si letos užívaly již druhé „čarodějnické odpoledne“. Tentokrát je pořádal Městský dům dětí a mládeže v Berouně. Jako tradičně jsme se sešli všichni společně na Městské hoře.

Ondřej Brzobohatý, Tereza Bebarová a Bohdan Tůma v hlavních rolích nových příběhů na motivy populárního komiksu. Supraphon vydává nová dobrodružství Čtyřlístku ve zvukové podobě! Herci Ivan Trojan, Miroslav Táborský, Ve čtyřech pohádkových příhodách prožijí Fifinka, Bobík, Myšpulín a Pinďa řadu napínavých situací a užijí si také spoustu legrace nejen doma v Třeskoprskách, ale i na horách, v lese a u moře. Všude tam potkají nové kamarády, setkají se s několika kouzly a budou řešit jednu velkou záhadu.

Ovšem než tato naše akce vznikla, trochu více jsme si přiblížili Filipojakubskou noc. Noc z 30. dubna na 1. května. Již od středověku se věřilo, že existují dne, kdy zlé síly mají větší moc než jindy. Tehdy mohly nejvíce škodit čarodějnice, nazývané také bosorky, které v myslích lidí představovaly ďábelské zlo, které bylo sesíláno na zem. Lidé si je představovali jako nadpřirozené bytosti, které byli neviditelné, a bylo těžké je odhalit. Dále to mohly být staré ženy. Nelze přesně určit, jak starý je obyčej pálení čarodějnic. Ochranné ohně působí proti zlým mocnostem. Lidová víra soustředila moc těchto bytostí hlavně na moc čarodějnic. A tak se všechny magické praktiky obrátily proti nim.

Dnes 26. 4. se sešly děti se svými praktikanty naposled. Smutné bylo loučení. Za těch pár měsíců, kdy jsme se scházeli společně každé úterý, jsme se tak dali dohromady, že by tomu málo kdo uvěřil. A je to skutečnost. Budoucí vychovatelé brali děti jako své kamarády se vším všudy. Dokázali se k nim natolik přiblížit, že je děti milovaly. Ale všechno jednou začíná, ale také končí. A právě dnes byl konec. Konec všemu. Nyní ve školní družině pojede činnost tak jako v jiné dny.