Období adventu je v plném proudu a za chvíli budeme zapalovat již druhou svíčku na adventním věnci. Snažíme se i my ve školní družině a klubu, co nejvíce zpestřit dobu čekání na vytoužené svátky, na Vánoce. Tradiční akcí se proto již po mnoho a mnoho let stala Ježíškova cesta. Tentokrát ne, na Božím Daru, ale na Závodí, ve školní družině a klubu.
Měli jsme doma kocourka, byl ještě takový menší, i když za chvíli už dospělý. Jednalo se o takový zvláštní typ. Narodil se naší kočce v červnu. Už odmalička byl něčím jiný. O kocourech se říká, že nechytají myši a prohánějí kočky. Ten náš byl pravý opak. Myši chytal odmalička, jelikož žijeme na vesnici, tak k nim měl snadnější přístup než kočky z města nebo panelákové kočky. Ani ženské pohlaví moc neproháněl.
Tento příběh se nestal přímo mně, ale byla jsem jeho, dá se říct nepřímým aktérem. Mohlo mi být tehdy čtrnáct let, to už si úplně nevybavuju, ale myslím, že tomu tak bylo. Naše třída byla postrach celé školy – bohužel. Já se toho nikdy neúčastnila, protože taková v uvozovkách zábava, jakou předváděli spolužáci, mi byla cizí. Jednou ale extrémně přestřelili v negativním slova smyslu. V hlavní roli se tehdy ocitlo několik mých spolužáků a tvrdý alkohol.
V listopadu se v rakouském městečku Mittersill v podhůří alpského Národního parku Vysoké Taury uskutečnilo výroční orlosupí setkání (Annual Bearded Vulture Meeting). Na této unikátní konferenci se setkalo více než 80 expertů na poli ochrany přírody – vědeckých pracovníků, pracovníků národních parků, zoologických zahrad a specializovaných chovných stanic pro orlosupy bradaté z více než 10 zemí. Zoo Ostrava na ní měla také své zástupce.
Známá dětská pohádka, ve které vlk ničí třem malým prasátkům přístřeší, ožívá díky vánoční novince Tři čuníci od Sparkys.