Články

„Hurááá, konečně se na mě usmálo štěstí", jásám u počítače a otvírám zprávy o výhře.

„Někam, kde po mně nebudou nic chtít, nebudou buzerovat od rána do večera, nebudou kontrolovat jak dlouho volám a s kým, nebudou na mě řvát, když zrovna nemám náladu uklízet si pokoj. Chtělo by to vypadnout z kolotoče šikany, nemyslet na nic, dělat jen nic a nemít žádné starosti. Sponzory, kteří by mě zavezli někam na tajný ostrov nemám, do kosmu se běžně zatím taky nejezdí. A tak jediná ulejvárna, která mě přijde docela rozumná, samozřejmě za cenu drobných ústupků je nemocnice."

Sameček korunáče Sclaterova je bezesporu nepřehlédnutelným obyvatelem Voliéry Papua. Pestrobarevný největší holub světa s výraznou korunkou na hlavě se v těchto dnech seznamuje se svou o něco drobnější, ale neméně krásnou partnerkou.

Bude to za deset, sto, nebo tisíc let? Na tom přece nesejde. Pár roků a pár generací pro vědce nic neznamená. Jsou ale přesvědčení, že jednou se budeme v čase pohybovat. Budeme si dokonce na minuty přesně zmapovat celosvětovou historii. Dokonce se budeme moci přenést až k začátku času a prostoru a zaznamenat zrod vesmíru. Přijde vám to divné? Proč by se normální dnešní člověk trmácel někde po pravěku nebo středověku a bál se o vlastní kůži. Když se nad tím ale zamyslíme, nápad na výlet by to špatný být nemusel. Třeba by stálo za to, ochutnat tehdejší vodu. Prý byla dobrá i z potoka a taky si čichnout vzduchu. Normálního, bez výfukových plynů a všeho toho bince, kterému se říká příměsi. Jídlo bývalo zdravější, předkové baštili jenom bio potraviny a bylo to normální.

Při prohlídce areálu ostravské zoologické zahrady je možné v těchto dnech spatřit podél výběhu Indie zblízka nedaleko restaurace Saola keř, který jistě upoutá pozornost svými plody.