Téma týdne – zvířátka

Soutěž již skončila (4. 1. 2015 23.59).

Máte doma nějaké zvíře? Jaké? Kolik jich máte? Jak se jmenují? Jaké nemáte a chtěli byste ho? Jaké zvíře máte nejraději? A jakých se naopak štítíte nebo bojíte? Zažili jste nějakou hezkou příhodu, ve které hrálo hlavní roli nějaké zvíře?

Téma týdne – zvířátka

Pokud chceš vyhrát tuto knihu, tak nám napiš pár veršů, jakkoliv dlouhou povídku nebo namaluj obrázek. Nezapomeň, že tvé příspěvky musí vystihovat toto téma týdne.

Své dílo pošli na *** soutěž již skončila *** a nezapomeň připojit své celé jméno a adresu, abychom Ti v případě výhry mohli odměnu zaslat.

Příspěvky, které nám zasíláte

  • 4. 1. 2015, Monika Pozlerováveršík
  • 4. 1. 2015, Andrea Bátovská1, 2, 3
  • 4. 1. 2015, Isabelka Samsonová, 4 rokyobrázek
  • 4. 1. 2015, Hana Samsonovájezevčík Terezka
  • 4. 1. 2015, Honzík Jeníčekobrázek
  • 4. 1. 2015, Suzana Felgrováobrázek
  • 3. 1. 2015, Tereza Urbanováobrázek
  • 3. 1. 2015, Růženka Kováčováobrázek
  • 3. 1. 2015, Helena Eichlerováztracený ježek
  • 3. 1. 2015, Adam Kořalka, 8 letveršíky »vítěz soutěže«
  • 3. 1. 2015, Šárka Morávkováveršíky
  • 3. 1. 2015, Kubíček Šťastnýobrázek
  • 3. 1. 2015, Martina Pincováobrázek
  • 2. 1. 2015, Miroslav Kdýrveršík
  • 2. 1. 2015, Petr Műller, 3 rokyobrázek
  • 1. 1. 2015, Pavla Jaklováveršíky, obrázek
  • 1. 1. 2015, František Mikulecveršík
  • 30. 12. 2014, kolektivní dílo Beroun1 23
  • 30. 12. 2014, ŠD Beroun–Závodí12345678
  • 30. 12. 2014, kolektivní dílo Medvědiježek
  • 30. 12. 2014, Blanka BöhmováChárlíček
  • 30. 12. 2014, Ivana Zwettlerováveršíky
  • 30. 12. 2014, Marcela Dvořákovápříběh
  • 29. 12. 2014, kolektivní dílo Medvědizvířata
  • 29. 12. 2014, Ivana Zwettlerovábásnička o ježkovi
  • 29. 12. 2014, Markéta Heinrichová1, 2
Já mám doma kocourka,
jmenuje se Mourek.
Hrajeme si každý den,
je to jako krásný sen.

Monika Pozlerová

Jezevčík Terezka

Máme doma jezevčíka,
černého jak kominíka.
Dlouhé uši, dlouhé tělo,
něco se tu nepovedlo.

Dlouhé uši, dlouhý trup,
v bytě je to samý chlup.
Dlouhé uši, krátké nožky,
dávej pozor na ponožky.
Ponožky jsou samý chloupek,
Terezka má ostrý zoubek,
kouše šály, čepice,
nejradši má střevíceů.

Chloupky už jsou zameteny,
šály, čepky uklizeny,
Terezka už nezlobí,
tiše, ona právě spí…

Hana Samsonová

Ztracený ježek

Jednoho podzimního dne,
když kráčím lesní cestičkou,
pohlédnu, co mě tak v nožce tne,
ptám se, a praštím botičkou.
Strakatý trn na mne roztomile hledí,
když pisklavý zvuk mé ouška slyší.
U veliké břízy rozpustile sedí,
maličký ten ježek a piští..
Volá maminku, nebo tatínka?
Co ježci jedí?
Pečínku, nebo semínka?
zeptám se rodičů, oni to vědí.
Opatrně uchopím ježka ztraceného
do náruče mé,
do dečky zabalím maličkého,
a rozběhnu se domů k rodině své.Všichni mají ježka rádi,
chtějí s ním být kamarádi..
A tak o ježka jsme se starali,
z lahvičky na mléko
mu pít dávali.
Ale maminka hledá ježka ztraceného,
A tak vrátit pod velikou břízu musím,
ježka tolik milovaného..
Maminka na něj čeká,tuším.
U veliké břízy, maminka přitulí se k ježkovi,
A já svědkem jsem tak nádhernému setkání,
kdy ježek ztracený už není,pod ním vońavé listoví šumí,
a maminka štastná s ježkem je a já veselá odcházím domů,
kde tento příběh vyprávím kdekomu.

Helena Eichlerová

Máme pejska Čendíka,
ten nám stále utíká.
Dostane vždy pokárání,
neposlechne svoji paní.
Jak ho pustí z vodítka,
hned jí tryskem utíká.
Naštěstí se vždycky vrátil,
plakal bych, kdyby se ztratil.

Adam Kořalka, 8 let

Nejsou všechna stejná,
některá jsou věrná.
Najdou se i bojácná,
znají lidi - věc jasná.

Jsou to krásná zvířátka -
někdy otevřeme jim vrátka,
jindy jim zas ublížíme,
ani se pak nestydíme.
Bez zvěře a drobotiny,
byl by svět jak souchotiny.
Díky těmto bezbranným,
je svět hezčí - to já vím.

Važme si všech zvířátek,
pomáhejme jak to jde,
vrátí nám to láskou svou…
Kdy to všem už dojde?

Šárka Morávková

Měl jsem doma zvířátka:
nejdříve to andulka byla,
ale ta mi uletěla.
Potom jsem si s křečkem hrál,
byl se mnou dlouho, ale pak už byl stár.
Ve škole, když jsem pěkné vysvědčení měl,
tak jsem i zakrslého králíčka směl.
Jmenoval se Lex, měl jsem ho moc rád,
chodil jsem s ním na procházky a mohl si s ním hrát.
Pěkný domeček jsem mu u mě v pokoji postavil
a dlouhou řadu let tu se mnou žil.
Mockrát na něj vzpomínám,
a jiné zvířátko už nemám.

Miroslav Kdýr

Ať kamkoli jdeme,
potkáme tváře němé,
ať savci či opeřenci,
ať v zoo či pod kredencí,
zvířátka jsou všude kolem
a je naším jen úkolem,
abychom je vážně brali,
nikdy jim neubližovali.

Bez zvířátek bylo by tu smutno,
a proto je, milé děti, nutno,
mít je rádi a pomoci,
pokud je to v naší moci.

Pavla Jaklová

Sníh a zima pro zvířatka dobrá není,
tak aspoň ptáčkům budku uděláme,
do ní pak zrní dáme, to se cení,
jak jim chutná, z okna se podíváme.

František Mikulec

Ježek

Jeden malý ježeček,
vypadal jak uzlíček.
Z uzlíčku se vyklubalo,
klubíčko to asi bylo.
Klubíčko nám povyrostlo,
všechny kolem popíchalo.
Skutálí se ze stráně,
jablíčka má na zádech.
Pospíchá on do roští,
schovat se tam do houští.
Až si chvíli odpočine,
probudí se až po zimě.
Pak už bude sluníčko,
pro ježečka teplíčko.

Kolektivní dílo MEDVĚDI
2. oddělení ŠD Beroun–Závodí

Chárlíček

Je to pár měsíců, co se Chárlíček narodil,
na svět svoje očka poprvé vykulil.
Od maminky míčko pil,
že všude dělal loužičky, za to se na něj nikdo nezlobil.
Teď roste jako z vody,
je to pejsek do nepohody.
Ráno, když ještě sladce spím,
hupne ke mě do postele a chce, ať se s ním pomazlím.
Když společně ven jdeme,
věřte, že se spolu pěkně vyblbneme.
Pak, ale do školy musím jít,
nedá se nic dělat, musím se s Chárlíčkem na chvíli rozloučit.
Vykulí na mě ty svoje krásná očka,
dobře, ještě se s tebou pomazlím, škola snad počká.
Pak rychle do školy utíkám,
tramvaj na poslední chvilku dobíhám.
Ve škole na Chárlíčka vzpomínám,
co asi teď dělá, v duchu se sama sebe ptám.
Teď asi v pelíšku hezky spinká,
než půjdu domů, to bude jen chvilka.
Ještě 1 hodina a už rychle domů utíkám,
pomalu dveře od bytu otvírám.
To už mě Chárlíček ve dveřích radostně vítá,
všude kolem peří lítá.
Kdyby jste, ale viděli, jak se Chárlíček stydí,
to se tedy jen tak nevidí.
Tak mu ten nepořádek odpouštím,
byt od peří celý uklízím.
Pusinku za to, že se už nezlobím mi dává,
já ho mám, i přes ty jeho průšvihy ráda.
Když mě někdy popadne špatná nálada,
Chárlíček přiběhne a lehne si na záda.
Tak už mě paničko, pěkně podrbej,
a na svět se zase hezky usmívej.
Chárlíček je moje zlatíčko,
je to takové moje sluníčko.

Blanka Böhmová

Kam se ježek v zimě schoval,
neklouzal se, nesáňkoval?
Zahrabal se do listí,
od té doby spí a spí.
Zahrabal se do země,
lidičky! Vzbuďte mě!
Až zazvoní fialky,
zapískají fialky.
Ježek je jak jehelníček,
místo očí má pár sklíček.
Ježka máme všichni rádi,
jenom se nám špatně hladí.
Pejsek umí vrčet,
kotě přede,
jeden to po druhem nedovede.
Kocourek by vrčel,
pes předl,
proto se na sebe ti dva mračí.

Ivana Zwettlerová

Bobíček byl "pouliční směs", ale velice milý společník a dobrý hlídač. Na vsi nebyly tehdy tak přísné vyhlášky a tak ani nikomu nevadilo, když "oříškové" běhali po návsi. Vždy si oběhl svůj rajón a vrátil se domů. Měl ve vsi už několik svých potomků, musel na ně přece dohlédnout!

Jezdila jsem do školy na kole a teprve na dvoře školy jsem zjistila, že mě doprovázel Bobík. Nedal se odehnat a aby náhodou nedošlo k maléru, protože děti se teprve scházely, zavřela jsem ho do uhelny na dvoře, jen tak na závoru bez petlice, otevřít to šlo ztěžka. Hned po první vyučovací hodině jsem ho běžela vysvobodit, ale ten si byl asi už doma stěžovat babičce, cože se mu stalo

Jinou příhodu s ním zažil děda. Jezdil do práce do města na kole, u nás v Polabí skoro pravidlo. Asi 4 km od vsi na něj protijedoucí řidiči blikali i troubili, myslel si však, že ho někdo známý zdraví, takže jen zamával. V jednu chvíli, kdy zdolával nadjezd, seskočil s kola, ohlédl se…a uviděl Bobíka ! Domluvil mu a on spořádaně, při kraji silnice odbíhal zase k domovu. Jenže zdání klame! Běžel jen na kraj vsi a tam čekal na páníčka, až pojede domů. Jak ho z dálky zahlédl, vydal se před ním prostředkem silnice, i autobusu se uhnul až na zatroubení a takto běžel, aby byl doma první!

Dožil u nás, už jsme si mysleli, že si žádného pejska nepořídíme. Jednou přijel strejda gratulovat dědovi a přivezli mimo jiné i malý košík - se štěňátkem vlčáka. Druhá babička se o něj v bytě starala, aby to vyšlo na ty narozeniny. Děda se trochu durdil, že je to velké plemeno, ale na dvoře je místa dost, i boudy dvou velikostí jsme měli. Dnes na něj nedá dopustit! S posloucháním je Rexík na štíru, za vůdce smečky si vybral tátu , toho poslechne na slovo . Nás ostatní poslechne jen, když vidí svůj kbelíček s baštou. Však jsme se těch granulí i masa pro něj něco navozili!

Marcela Dvořáková

Zvířata

Máme rádi zvířata,
všechny jsou jak koťata.
Každý má rád jiné,
proto je jich hodně.

Ti, co rádi ptáčky,
každý den vidí vrabčáčky.
Nebo také sýkorky,
u krmítka pro drobky.

Ti, co rádi lesní zvěř,
postaví se na pařez.
Pak už jenom koukají,
co to kolem uhání.

Zajíc přes pole běží,
v mlází zase něco leží.
U krmelce sejdou se,
pro sousto pak sehnou se.
U vody pak vidíme,
hodně kachen slyšíme.
Tu tam labuť, racka,
pod hladinou kapra.

Plácá se tam ve vodě,
než ho vidíš na prutě.
Kdo chce vidět ještě víc,
musí ZOO navštívit.

Tam je zvířat moc a moc,
všem lidem pro radost.
Zvířátka my máme rádi,
vždyť jsme s nimi kamarádi.

Kolektivní dílo MEDVĚDI – 2. oddělení ŠD Beroun–Závodí

Básnička o ježkovi

Leze ježek, leze v lese,
jablíčka si domu nese.
děti v lese běhají,
ježka všude hledají.

Leze ježek, leze v lese,
jablíčka si domu nese.
Ježek píchá do všech stran,
já se chytit nenechám.
Leze ježek, leze v lese,
jablíčka si domu nese.
Do listí se zahrabal,
stočil se a už spal.

Ivana Zwettlerová

Autor:
Vydáno: