Téma týdne – restaurace

V království tak vzdáleném a pohádkovém, že nikdo ani přesně neví, jestli skutečně existovalo, bylo všechno jen ze samých sladkostí. Domy z tvrdého cukrkandlu a perníku. Na cukrových stromech rostly různé druhy bonbónů, v zahrádkách sladká tráva a květiny a v řece tekla limonáda. I obyvatelé tohoto království byli cukrátkoví.

Nejsladší ze všech byla voňavá růžová princeznička jménem Jahůdka. Poddaní ji měli rádi a nejmilejším přítelem jí byl modrý gumový medvídek Karlík.

Žili si tam v tom sladkém království šťastně a spokojeně. A bylo by tomu tak i dál, kdyby se v horách za lesem neusadil mlsný drak.

Zpočátku mu stačily jen sladkosti, které našel v lese na stromech a sladká tráva, jenže s jídlem roste chuť, a tak dostal drak zálusk i na bonbónové obyvatele, a hlavně na princeznu Jahůdku. V království propukla panika. Nikdy totiž nebyli zvyklí bojovat. Neměli sílu draka přeprat a neměli ani žádné cukrátkové zbraně. Všichni si lámali hlavu, jak se draka zbavit. Vše vypadalo beznadějně a celá země se zahalila do černého marcipánu. Až najednou Karlík dostal spásný nápad: „Musíme draka přecpat sladkým, až se mu udělá zle a nebude na nás mít ani pomyšlení.“ Jak to Karlík vymyslel, tak také udělají a Karlík si samozřejmě vezme všechno na starost.

Celé dny a noci vozili drakovi rozmanité cukrovinky, dortíky, lízátka a další dobroty. A drak se cpal a cpal, protože byl neuvěřitelně zmlsaný. Najednou v něm zaškrouchalo, začaly se mu motat tři hlavy a s drakem bylo zle. Myslel si, že když všechno zapije, udělá se mu lépe. Jenže zapomněl, že i v řece teče sladká limonáda. To už na něj bylo moc. Z posledních sil se vzmohl a se strašným naříkáním odletěl, hlavně aby byl z toho hrozného přeslazeného království na věky pryč.

To bylo všude radosti. Karlíka oslavovali jako hrdinu a princezna mu byla vděčná, že jí a všem ostatním zachránil život.

Draka už tam od té doby nikdo nikdy neviděl.

A pokud to království opravdu existovalo, žijí tam dodnes všichni sladce. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Lada Hromádková

Byl jednou jeden mladý kuchař – jmenoval se Vítek. Pracoval v jedné restauraci a měl poměrně dost zlého a nervózního šéfa. Ne že by byl Vítek špatný kuchař, ale nedařilo se mu nikdy připravit jídlo podle vkusu pana majitele. Cokoliv připravil, tak byl za to plísněn. Vítka to trápilo, ale nevěděl si rady. Jelikož byl sirotek a sám, tak si neměl ani komu postěžovat. A tak jenom doufal, že se to časem zlepší.Jednoho dne po pořádném šéfovském výstupu šel smutně domů a jak tak jde, potkal babičku, která měla sebou nákup ve dvou taškách a byla celá shrbená. Vítek nelenil a okamžitě se jí nabídl, že jí pomůže. Celý nákup jí donesl až domů. Jelikož to nebyla obyčejná babička, ale kouzelná, tak se mu chtěla odvděčit, protože poznala, že má dobré srdce. Tak mu dala sáček se speciálním kořením a najednou zmizela a Vítek stál najednou před svým domečkem.Vítek se rozhodl, že to tedy hned druhý den vyzkouší. V restauraci bylo během chvíle naprosto narváno, protože jídlo bylo nepřekonatelné díky kouzelnému koření, které Vítek přidal do polévky i dalších jídel. Šéf se nestačil divit a úplně zapomněl na to, jak Vítkovi celou dobu nadával. Z Vítka se tak stal nejvyhlášenější kuchař široko daleko a nikdy nezapomněl na dobrotivou babičku.

Jana Plecháčová