Téma týdne – les

V jednom lese žily čtyři kamarádky veverky. Každá si před zimou dělala zásoby oříšků, aby neměly hlad. Tento rok se jedna rozhodla, že se nebude namáhat a že si zásoby opatří jinak a snadněji.

Zatímco ostatní veverky pracně a svědomitě sbíraly jídlo, tak ta čtvrtá veverka vlezla do jejich domečků a každé z nich část jejich zásob ukradla. Pracovité veverky to poznaly a jedna druhé si stěžovaly, co to je za zloděje. Čtvrtá veverka si před nimi také stěžovala. Když se měly rozloučit před zimou na poslední veverčí posezení, dorazily jen tři veverky, byly moc překvapené, že čtvrtá nepřišla.

Proto se rozhodly ji navštívit a zjistit, co se jí stalo. Už z dálky bylo slyšet: „Ach ouvej, to to bolí!“ honem přiběhly, otevřely dveře a uviděly veverku povalovat se na zemi celou tlustou a okolo ní ležela spousta skořápek od oříšků. Došlo jim, že mají před sebou zlodějku. Zavolaly doktora datla, který nemocné naordinoval pohyb, aby nasbírala oříšky sama sobě, a hlavně ostatním veverkám.

Práce jí moc nešla a tak naříkala: „Už mě bolí tlapičky mohu si odpočinout?“ „Ne, my jsme také neodpočívaly… a zvládly jsme to,“ pobízely ji ostatní veverky. A tak jí nezbývalo než sbírat oříšky a po pár dnech bylo hotovo.

Zjistila tak, že krást se nevyplácí a poučila se z toho. Ostatní veverky jí odpustily a zase se skamarádily.

Adam Turinský

Žila byla jednou jedna veverka, ale nebyla obyčejná. Měla totiž bílou srst, a tak se s ní nikdo nechtěl kamarádit. Ani ostatní veverky ne. Až do jednoho dne....

Prázdniny byly v plném proudu a v místním kempu se schylovalo k neštěstí. Všichni táborníci odjeli, avšak zapomněli uhasit oheň, který už zapálil trávu kolem ohniště. Ohnivý jazyk skákal od trávy ke keři, pak na strom, až vznikl velký požár. Každé zvířátko se schovalo, jenom veverka věděla, že musí jednat, a rozběhla se k hájovně.

Skákala od stromu ke stromu, až dorazila k myslivci. Běhala okolo něj tak dlouho, dokud si neuvědomil, že se něco špatného děje. Najednou ucítil kouř a pochopil, co se mu veverka snažila říct. Vyndal svůj poplašný roh a zatroubil. Celá vesnice se sběhla a společně se jim podařilo uhasit oheň. Druhý den se všechna zvířátka shromáždila a oslavovala veverčino hrdinství. Když ale uviděla, co oheň způsobil, rozhodla se, že s tím musí něco udělat.

Veverky přinesly různá semínka, krtci vyhloubili díry a ptáčci do nich semínka sázeli. Jakmile byli s prací hotovi, začalo pršet. Po několika letech byl les stejně krásný jako dřív.

Martin Kačírek

před mnoha lety jsem se s manželem a přáteli vypravila na houby. Rostly a brzy jich byly plné koše. Potom jsem došla do remízku, kde z trávy vykukovaly stovky hlav pravých a úplně zdravých hřibů. Jak smyslu zbavená jsem je sbírala, nečistila a házela na pěšinku. Když se ostatní přiblížili, křikem jsem je odháněla, aby tam nechodili, že hřiby jsou jen moje. S údivem poslechli. Když jsem všechny hřiby posbírala, šli "paběrkovat" a i oni jich našli ještě dost a dost.

Hub bylo takové množství, že jsem se s kamarádkou rozhodla je zavařit ve vlastní šťávě. Všechny jsme očistily, nakrájely a napěchovaly do velkých 0,8 l zavařovaček. Každá jich měla 19 kusů. Kamarádka si je odvezla s tím, že si je bude konzervovat doma.

Já také. Po vychladnutí jsem je odnesla do sklepa a těšila se, jak si v zimě budeme pochutnávat na smaženici. Po nějaké době se sklepem (přízemí panelákového domu) začal šířit podivný zápach, který nabýval na intenzitě. Zjistila jsem, že je od mých hub, které začaly kvasit. Všech 19 láhví skončilo v popelnici.

Chamtivost se mi nevyplatila! Podlehla jsem sebeklamu, že jsem špičkový houbař a vynikající kuchařka, že jsem zapomněla na radu kamarádky, že houby ve vlastní šťávě se musí konzervovat 2x. Podruhé po 24 hodinách. Naštěstí, byla to opravdu kamarádka a rozdělila se o své.

Irena Poláková