Soutěž o rodinnou vstupenku do Zrcadlového labyrintu

Byl malý trpaslík jménem Kiki, který žil ve světě lidí a všechny moc obdivoval. A taky moc toužil být velký. Hrozně se mu líbilo, jak se lidé na všechno dostanou, jak si otevřou dveře, jak dosáhnou pro hrneček i do té nejvyšší skříně. On potřeboval vždy hodně sil, aby dostal něco z velké výšky. A z toho byl nešťastný. Tu jednou, zase rozesmutnělý z toho, že se chtěl napít. A celý plán, jak se dostat, v lidském doupěti zvaném domeček,k pití mu se mu nepovedl a krabičky, po kterých se tam chtěl, vyšplhat se mu sesypaly. V tu chvíli se objevila myška. I ta byla větší než on. A ptala se ho, co smutní a on jí to řekl, že je tak maličký a hrozně mu trvá, než se ke všemu dostane. A že se jen chtěl napít. A celé schůdky, co si vytvořil mu spadly, jako domeček z karet. „Inu“ povídá myška, „ jsem také malá“. A tak ti ukážu výhody, toho jak jsme malý. Ale nejprve ti donesu napít.

Když se Kiki napil, šel za myškou a obdivoval její chodby, jaké má vytvořené celým domem a ke všemu lehký přístup. Myška mu nabídla, že může její chodbičky také používat. To se malému Kikimu líbilo a byl za to moc rád. Řekl myšce, že mu bude chvíli trvat, než se tu zorientuje, že to zatím je pro něj, jak velký labyrint. A myška mu povídá: „ Pojď Kiki, tady vedle, je kouzelný dům a já ti ukážu, jak by jsi vypadal, kdyby jsi byl velký. A když se ti zasteskne být velký, můžeš zajít vždy sem a být velkým. Víc ti pomoc nemohu.“ A tak šli venku již byla tma. Došli k vedlejšímu domečku a tak malý Kiki čte nápis: Zrcadlový labyrint Divadla kouzel Pavla Kožíška. „Ale myško, jak zaplatíme, nemáme penízky? “ Myška malému Kikimu odpoví: „ Pojď, mám tu také cestičku, když se chci podívat na představení. Zajdu sem. A tím, že jsme tak maličký nikdo si nás ani nevšimne.“ A tak šli.

Malý Kiki prošel do zrcadlového labyrintu, najednou byl ještě menší jak tečka v této pohádce. Poté byl zas hrozně velký.Větší než jakýkoliv člověk. Jindy zase hrozně silný. A pak hrozně štíhlý. I nasmáli se s myškou sami sobě. To jak je kouzelná zrcadla měnila. Malý Kiki mohl být kýmkoliv. Poté šli do místnosti, kde stolek byl u stropu, protože zde nebyla žádná síla, která by ho držela dole. I malý Kiki se mohl projít po stropu. Poté šli zkusit kouzlit i to jej náramně bavilo. Shodli se s myškou, že až jim bude smutno zase se sem vrátí se pobavit. Potom unaveni samým smíchem se rozhodli se najíst sýra z ledničky u domečku u lidí a pak spokojeně se vydaly do svých pelíšků. Vybaveni novým přátelstvím a novými zážitky. Smáli se ještě celou noc i ze spaní. A Od té doby, když si připadal trpaslík Kiki malý zaskočil do Labyrintu zrcadel a už si nepřipadal, tak malý ale velký.

Zuzana Slámová