Soutěž o krásnou knihu Skřítek Permoníček

Soutěžící pozor!Před zasláním příspěvku si prosím přečti (stačí jednou) pár informací.

Soutěž běží od 7. 5. 2018 a končí 2. 6. 2018.

Chceš získat krásnou knihu „Skřítek Permoníček“? Kniha vypráví dobrodružství skřítka Permoníčka. Soutěžní úkol je tedy jasný, stačí nám jen zaslat obrázek Permoníčka nebo o něm sepsat pohádku, povídku nebo básničku a mít štěstí při výběru redakce.

Soutěž o krásnou knihu Skřítek Permoníček

Takový život v lese, to je věc! Od samého rána je plný štěbetání, cvrlikání a pobíhání, prostě jedna radost. Když budete mezi stromy potichoučku, uvidíte a uslyšíte nejen zvířátka, ale i další lesní bytosti, jako jsou skřítkové a víly. Všichni mají přes den spoustu práce, musí totiž opravit les. Tady je pošlapaný mech, támhle zase rozlomený pařez a tady někdo dokonce polámal domeček z jehličí. A po setmění začínají v lese teprve ta pravá kouzla! Když se rozsvítí nová lucernička, narodí se skřítek. Takovou lucerničku má i Permoníček. Vždycky když zabliká, je to pro Permoníčka znamení, že se v lese něco děje. A to pravé lesní dobrodružství může začít!

 Obrázek nebo povídku či básničku zašli na e-mail redakce veverusak (zavináč) petan (tečka) cz. Nezapomeň připojit svoje celé jméno a adresu, abychom ti v případě výhry mohli knihu zaslat. Dva výherce krásné knihy „Skřítek Permoníček“ vybere redakce.

Tato bezva kniha vychází v nakladatelství Bambook, která patří do Nakladatelského domu Grada. Pokud jste nevyhráli, nebuďte smutní, knihu si můžete objednat na stránkách společnosti nakladatelství Grada.

Příspěvky, které nám zasíláte

Nečekané štěstí

Bylo, nebylo. Malý chlapec jménem Jan žil se svými rodiči a sestrou Anetkou na hájence u lesa. Jeník s Anetkou neměli poblíž žádné kamarády, proto si nejvíce hráli jen spolu a s kočkou Mícou, kterou měli doma. Míca už byla stará a příliš si s dětmi nechtěla hrát. Jeník moc toužil po nějakém kamarádovi, se kterým by mohl podnikat různá dobrodružství.

Jedno letní odpoledne si hráli v lese a Jeník se Anetce schoval. Ta s pláčem odběhla domů a Jeník se škodolibě smál. Najednou zjistil, že nezná cestu zpět. Zpanikařil.

„Ale, ale, ale, neztratil ses, hošánku?“ zeptal se cizí hlas. Jeník se lekl a začal se rozhlížet na všechny strany, aby zjistil, odkud na něj neznámý hlas mluví. Stále nikoho neviděl.

„Nevidíš mě? Přeci tady… přímo před tebou,“ řekl neznámý hlas. Jeník začal mít opravdový strach. „Alespoň vidíš, jaké to je, když se schováváš Anetce?“ Jeník zamrkal, znovu se rozhlédl a opravdu před sebou uviděl malého trpaslíka. „Kdo jsi … a co chceš?“ zeptal se vyděšeně Jenda.

„Jmenuji se Bumbo a jsem lesní skřítek. Přišel jsem, protože také hledám kamaráda. Bydlím už pátým rokem tady v houští úplně sám a jediný s kým jsem si mohl chvilku hrát, byl lišák Ryšák, na kterého jsem nyní nazlobený – snědl mi totiž oběd,“ rozpovídal se Bumbo.

Jenda na něj chvilku nevěřícně koukal, pak se ale usmál a podal skřítkovi ruku.

„Tak můžeme být kamarádi! Já už jsem dnes obědval, tak ti oběd nesním, nemusíš se bát,“ řekl Jenda. Oba se na sebe usmáli a začali si hrát. Utíkali po lese, když se najednou ocitli nedaleko černého jezera. Jenda se zastavil a povídá: „Stůj, Bumbo, sem nemůžeme, bydlí tady velký zlý had!“ Bumbo se zarazil, sáhl do kapsy a vytáhl dlouhý proutek. Třikrát s ním švihl o strom a přitom říkal tajemné zaklínadlo. Jenda se smál, až se za břicho popadal. To ale netušil, že se po chvíli ocitne zpátky u svého domova.

„Jak jsi to dokázal?“ zeptal se udiveně Jeník. Skřítek se tajemně usmál, ale neodpověděl. Celý proces zopakoval ještě jednou a oba se přemístili na střechu hájenky. „Když budeš chtít, půjčím ti ho. Je totiž kouzelný!“ řekl Bumbo. Jeník se zaradoval a skřítka objal.

„Jejda, už bude večer, musím jít na večeři,“ řekl Jenda.

„To je škoda, budeme si spolu zítra zase hrát?“ zeptal se smutně Bumba.

„Ano, ano, budeme. Jsem tak rád, že jsem tě poznal, Bumbo!“

Ten večer Jeník usínal s úsměvem na tváři, šťastný jako blecha, protože našel nečekané štěstí – nového kamaráda.

Vojtěch Hanus

Permoníček

Permoníček skřítek je,
lesa on si užije.
Jeho domov les prý je,
tady toho prožije.

Od rána prý sleduje,
co se tady fakt děje.
Ptáčci krásně zpívají,
jejich malí štěbetají.

Jinde ptáček cvrliká,
zvěř po lese pobíhá.
Zvířátka se domlouvají,
sojky taky vše hlídají.

Všichni mnoho práce mají,
všichni se tu potkávají.
Mnoho skřítků tady žije,
Permoníček si s nimi hraje.

A když tma udeří,
kouzlo lesa se objeví.
Víly tady tancují,
skřítci vše pozorují.

A když lucernička rozsvítí se,
nový skřítek narodí se.
A když potom zabliká,
v lese vznikne panika.

Skřítkové i Permoníček,
krásný život mají.
Skřítkové z Berouna
všechny pozdravují.

Skřítkové z Berouna – Javoráčci, Dubánci, Bukínci, Lískáčci
skupiny skřítků z oddělení Veverušáků

Básnička o skřítkovi

Co to šustí, co to ťuká?
Kladívko drží malá ruka
A opravuje lucerničku,
Hotová je za chviličku!

Každou chvilku zabliká,
To znamení je pro kluka,
Že rozběhnout se může právě
Ke stromu či velké trávě,
Kde dobrodružství začíná
Či jiná velká novina.

Jupíjou a juchů
Má úsměv od ucha k uchu,
Svět je jedno velké hřiště,
Co nestihne dnes to prozkoumá příště,
Celý den je v lese s kamarády
A večer usne ve svém domečku ze suché trávy.

Míša Heča, 9 let

Skřítek Permoníček žije v lese,
má svoji chaloupku z mechu.
Dohlíží na všechny zvířátka,
stromečky, hříbky i kvítečka.
Když se v lese stane něco neobvyklého,
tak hned se objeví a vše napraví.

Pavel Miko

Skřítek Permoníček

Jednoho dne, když úsvit zašel,
jsem Permoníčka v lese našel.
Nejdřív se mě zřejmě lekl,
potom ale tiše řekl:

"Kam vedou tvé kroky?"
"Bydlím tu už roky
a nikdy jsem, do těchto chvil,
nikoho zde nespatřil."

Odpovídám k tomu:
"Vracím se z práce domů
a jelikož je hezky dnes,
obcházím cestu přes les."

Pokračuji v řeči dále:
"Ty mi ovšem pověz ale,
co znamená pro Permoníčka
blikající lucernička?"

Permoníček na to říká:
"Když lucernička bliká,
znamená to," a hned se směje,
"že se v lese něco děje!"

Krátkou dobu potom,
jsem přemýšlel o tom
a také se za pár chvil,
na vlastní oči přesvědčil.

Světýlko mu blikat začlo,
nové kouzlo mu tím načlo.
"Nemohu už s tebou býti,
za světýlkem musím jíti!"

"I já nebudu déle čekat,
musím také domů spěchat!"
"Bylo mi tu s tebou krásně!"
A to už je konec básně.

Aleš Gotzmann

Autor:
Vydáno: