Soutěž o krásnou knihu Políbená ledem

Po vyplnění domácího úkolu se odebírám do koupelny, kde se osprchuji, vyčistím zuby a poté únavou padám do útrob své postele a mých fantastických snů.

…Otevřu oči a co nevidím! Moje fantazie se opět snažila a překonala své meze. Před sebou mám cestičku vydlážděnou koblihami, okolo rostou v trávě nanuky a obrovská lízátka představující stromy. Procházím se po cestičce, až dojdu na samotný konec, kde se přede mnou rozprostírá nádherný zámek. Když přijdu blíže, zjistím, že je z ledu a místy má na sobě i kostky cukru.

Najednou uslyším: „Nedotýkej se mého hradu!“ Otočím se a vidím před sebou nějakou starší ženu v krásných modrých šatech. „Já se omlouvám, nechtěla jsem sahat na váš hrad,“ omlouvám se jí. „No tak, když už tu jsi, tak bys mi mohla pomoct najít mají ztracenou korunu… a mimochodem já jsem královna Ledového království Elizabeth,“ řekne mi a já ji odpovím: „Nu, dobrá …..“ A tak začneme hledat. Zkoušíme, jestli se náhodou neschovává pod cukrovou vatou, sněhovými obláčky nebo ledovými mráčky… A najednou ji vidím!

Korunu nese nějaký velikánský obr celý ze sněhu a ledu. Když mě uvidí, okamžitě ji odhodí a k mému neštěstí … spadne královnina koruna přímo do jezera plného ledové vody. „A je konec, už ji nikdy nevytáhnu,“ naříká královna, ale já ji neposlouchám a skočím šipku do jezera. I přes ohromnou zimu, korunu vylovím vezmu ji a plavu s ní na břeh za královnou. Královna mi okamžitě podá teplou deku a horkou čokoládu a já jí předám korunu. Elizabeth mi poděkuje a doporučí, ať se napiji té čokolády.

Okamžitě se napiji, slastí otevřu oči……… a znovu ležím ve své teploučké posteli. Jsem zvědavá, co vymyslím příště…

Natálie Kaštánková