Soutěž o krásnou knihu Obrázky z moderních československých dějin (1945–1989)

Tak už je mi sto let. Řekla bych, že to uteklo docela rychle, ne? A vlastně... zapomněla bych se vám představit. Jsem lípa. Ano, rozumíte správně, jsme lípa vysazená na počest konce 1. světové války a následném vzniku naší republiky.

Moje poslání je velmi důležité. Tedy mělo by být, protože náš starosta při oslavách naší vesnice říkal, že právě já jsem vzpomínkou na tak důležité období, jako je rok 1918.

Ale nemyslete si, že být takovým důležitým stromem je hračka... ba naopak. Například víte, jak je těžké přetrpět ty každoroční mrazy? Sice je pravda, že moje kůra je už poměrně dost silná, ale co si budeme povídat, k rychlému zahřátí nejlépe pomáhá proběhnout se, ale copak to já můžu? Já tu musím nehybně stát a důstojně připomínat ten důležitý rok. A abych na to asi nezapomněla, postavili okolo mě nějaký plůtek, protože co by dělali, kdybych jim utekla, že ano?

Mým aktuálně největším problémem je to, že mě hrozně bolí větve. Protože je podzim, už vím, že za chvíli mi to těžké listí opadá, ale už si začínám myslet, že se toho nedočkám. Když mám na jaře ještě svá zdravá zelená srdíčka, tak mě nic nebolí, jenže jak přechází léto a potom podzim, ty suché žluté problémy mě akorát zatěžují a stále ne a ne spadnout. A přece jenom, po sto letech mého těžkého života jsou mé větve zesláblé a nevydrží to, co snesly dříve.

Mí spoluobčané jsou na mě však náležitě pyšní, vždyť si mě tu už několikrát fotografovali do novin! A navíc mi posledních padesát let každoročně dělají úpravu mých dřevěných kadeří. I když mě občasné řezání velkých větví poměrně dost lechtá, dá se to za tu krásu vydržet.

Nejtěžším obdobím v mém životě byla raná dospělost. V naší zemi totiž znovu byla válka. Ale já ji přežila... a to nemůže říct každý. A navíc i teď vypadám stále stejně. Možná i lépe! Během válečných let jsem zažila vpád Němců a v roce 1968 i okupaci zeměmi Varšavské smlouvy.

Na závěr bych vám všem chtěla sdělit to, že i přes mnohé špatné věci, které se v naší zemi teď dějí, buďme rádi za svobodu, která v předchozím století nebyla. A pamatujte, že vám to neříká jen tak někdo, ale památná stoletá lípa.

Petra Říhová