Soutěž o krásnou audioknihu plnou pohádek

Soutěž již skončila (19. 6. 2015 23.59).

Chceš získat krásnou Velkou audioknihu pohádek? Stačí nám jen zaslat obrázek či povídku, pohádku nebo básničku s pohádkovou postavou z pohádek, které můžete slyšet ve Velké audioknize pohádek. Do zprávy nám napiš z jaké pohádky obrázek či básnička nebo povídka je. Společně s obrázkem ještě zašli správnou odpověď na níže uvedenou otázku.

Soutěž o krásnou audioknihu plnou pohádek

Může se jednat o jakýkoliv obrázek, na kterém bude pohádková postava z Velké audioknihy pohádek, malovat můžete pastelkami, vodovkami, prostě čím Vás napadne. Povídku či básničku můžete zaslat jakkoliv dlouhou, stačí klidně i čtyři řádky, hlavní je, aby se v ní opět vyskytovala pohádková postava z audioknihy. Příspěvky posílejte na *** soutěž již skončila ***.

Soutěžní otázka: Kolik pohádek obsahuje Velká audiokniha pohádek?

Velká audiokniha pohádek - původní české pohádky Boženy Němcové, Karla Jaromíra Erbena nebo Františka Hrubína vyprávějí Karel Höger, Josef Kemr a další přední čeští herci.

Audiokniha nabízí převážně české klasické pohádky v interpretaci předních osobností naší divadelní scény, z nichž některé už zůstávají v naší paměti jen díky svému hereckému a vypravěčskému umění. Dramaturgicky je titul sestaven mimo jiné podle věku posluchačů - začíná pohádkami pro nejmenší a pokračuje k pohádkám delším a náročnějším. Z velkolepé nabídky si jistě vyberou posluchači malí, ale i jejich rodiče a možná i babičky a dědové!

Jeden vybraný výherce obdrží poukaz na stažení Velké audioknihy pohádek zdarma ve formátu MP3.

Odměnu do soutěže věnovala Audiotéka.cz. Děkujeme.

Příspěvky, které nám zasíláte

Perníková chaloupka

Odkud ten náš holub letí?
Letím z lesa, milé děti,
vrkú, vrkú, vrkú.
Cos tam viděl, holoubku?
Perníkovou chaloupku
u černého smrku.
Viděls také Mařenku?
z vysokého smrku letí
Jakpak by ne, holenku!
Viděl jsem ji s Jeníkem,
krmili se perníkem.
A když z okna na zahradu
vystrčila baba bradu,
nebáli se holoubku?
Kdepak! Zamkli chaloupku
na cukrový klíč -
a už byli pryč…

Matyáš Veselý

O kohoutkovi a slepičce

Žili byli kohoutek a slepička. Pěkně pospolu v jednom kurníku. Jednou kohoutek našel na smetišti poškrábaný starý hrneček s obrázkem slepičky. Té sice už chyběl zobáček a taky pravou nožku už měla odřenou, ale kohoutkovi se hrneček moc líbil.

Přinesl ho domů a povídá: „Podívej, slepičko, co jsem našel.“ „To je toho, starej plecháček,“ kvokla zlostně slepička. „Kdybys radši přinesl nějakou dobrotu, třeba koblížek, dozlatova vysmažený, ještě teplý,“ zasnila se slepička a ohnala se po hrnečku křídlem. Kohoutek chtěl hrneček zachránit, a tak si vymyslel historku o kouzelném dědečkovi a kouzelném hrnečku. Slepička postavila hrneček na stolek vedle bidýlka, mávla levým křídlem a důrazně povídá: „Hrnečku, vař!“

Jaký byl údiv obou, když z hrnečku vyskočil koblížek a dal se do zpěvu:

„Já koblížek, koblížek,
po sýpce metený,
po truhlách škrabaný,
smetanou mísený,
na másle smažený,
na okénku chlazený.
Já dědečkovi utekl,
já babičce utekl:
a tobě, kure domácí, také uteču.“

Frnk… a byl pryč.

„Téda, kohoutku, tos mě vážně překvapil,“ divila se slepička. Kohoutek jen hrdě zakokrhal, nechtěl přiznat, že je překvapený snad ještě více než slepička, a rozhodl, že když jim první koblížek utekl, tak si vykouzlí další.

Jenže ať se snažili sebevíc, prosili, nadávali, z hrneček už žádný další koblížek nevyskočil. „Co se dá, kohoutku, dělat,“ povídá smutně slepička, „půjdeme na dvorek a jako každý večer se nazobáme obyčejného zrní a o koblížkách, smetanou mísených a na másle smažených si necháme zdát.“ „Ba ne slepičko, já si nenechám zdát o jednom malém koblížku, ale rovnou o celé chaloupce z perníku,“ mlsně se olízl kohoutek, zavřel oči a než došel na dvorek, perníkový sen ho uspal hladového.

Pavla Jaklová

Autor:
Vydáno: