Kreslířská a literární soutěž u příležitosti Noci s Andersenem - Pohádka

Soutěž již skončila (27. 3. 2015 23.59).

V této soutěži budou mít šanci kreslíři a také ti z vás, kteří rádi píší básničky nebo povídky.

Kreslířská a literární soutěž u příležitosti Noci s Andersenem - Pohádka

Tato soutěž trvá od 1. 3. 2015 do samotné Noci s Andersenem, tedy do 27. 3. 2015.

Vaším úkolem bude namalovat buď obrázek z nějaké pohádky (pak napište z jaké pohádky obrázek je) nebo složit básničku s tématem pohádka nebo sepsat svoji vlastní pohádku (stačí i úplně kratičká) a opět vaše výtvory zaslat na *** soutěž již skončila ***, nezapomeňte připojit vaše jméno a adresu pro odeslání případné výhry.

V této soutěži vyhraje jeden kreslíř a jeden spisovatel vyhrají tři kreslíři a tři spisovatelé, výherce opět vybere redakce a výhrou bude opět hezká kniha. Vyhrát můžete knihu Hurvínkova cesta do Tramtárie, Robinson Crusoe a nebo Na hradě Bradě.

Příspěvky, které nám zasíláte

Děkujeme všem přispěvatelům i všem, kteří jim umožnili využít své prostory pro „Noc s Andersenem“. Účast předčila naše očekávání a moc nás to těší.

Třetím výhercem v kategorii „spisovatelé“ jsou děti ze ŠD v Berouně za velkou spoustu pěknýh příspěvků.

Existuje jedna kniha a v té knize je pět pohádek. Já vám jednu z nich povím.

Kdysi na moravském vršku stál zámek a v tom zámku žil princ, který by se moc rád oženil, ale nemohl narazit na tu pravou. Odehrálo se mnoho stovek plesů, ale žádná dívka se mu nelíbila. Žádná nebyla taková, jakou si princ představoval.

„Matičko, omluvila byste mě?“

„Jistě běž.“ Pobídla královna prince, ale pochopila to špatně. Princ, místo, aby šel za nějakou dívkou, namířil přímo do své komnaty. Už šel po schodech, když ji uviděl. Dívku ladnou a krásnou jako holubici. Stála u orchestru, který vyhrával píseň přímo stvořenou k této situaci. Princ byl v okamžiku u ní.

„Dobrý večer. Mohl bych poprosit o tanec?“ otázal se princ.

„Omlouvám se, ale to nepůjde. Neumím tančit.“ Odpověděla

„Prosím“, řekl princ a chlácholil ji tak dlouho, dokud dívka nepřikývla.

„ Hudba prosím“ vykřikl a vytáhnul dívku na parket.

Tanec začal a princ byl šťastný, i když mu dívka pořád šlapala na nohy, jak kdyby vůbec nebyla ze zámku, ale z kravína.

„Promiňte“, řekl princ a odběhl ke královně.

„Matičko, pomozte. Ta dívka je velmi krásna, ale zdá se mi, že to není princezna. Nemáte nějaký trik, kterým to zjistíme?“

„ To víš, že mám Jarečku, můj drahý. Pozvi ji k nám na dva dny. Pak uvidíš.“

Princ udělal přesně to, co mu královna řekla.

„ Jak se jmenujete ? “ zeptal se princ u večeře. „Alexandra, ale říkají mi Alexa nebo Alex.“ Odpověděla.

Královně v očích probleskly šibalské ohničky.

„Princezno, musíte nám dokázat, že opravdu jste ta, za koho se vydáváte. Dáme vám tři zkoušky, které dokážou, že jste princezna“, prohlásila a mrkla na prince.

„Napijte se“ řekl a podal ji číší s vínem.

„Fuj.To víno chutná jako bahno“ vykřikla princezna.

„Dobrá princezno, obstála jste v první zkoušce“ podotkla královna.

„A teď můžete jít spát“ dodala a zívla.

Ráno se všichni tři sešli u stolu.

„Tak jak jste se vyspala? “zeptal se zdvořile princ.

„Ušlo to, ale matrace byla moc měkká.Jsem celá rozlámana“ odpověděla princezna.

„Drahá, takže vám odpadá jedna zkouška. Chceme jen tři důkazy, že jste princezna. “ řekla královna.

„Ale mě to nevadí, ráda vám dám důkazu víc. “

Královna se škodolibě zasmála.

„Teď jste se prozradila, “ křikla královna, „že je víno odporné jste poznala jako princezna. Princezna si také potrpí na svou matraci, ale každá princezna by si jen oddechla , že nemusí složit další zkoušku. “

„Ano, nejsem princezna, ale potřebuji bohatého může. “

„Alexo, já si tě rád vezmu, ale nesmíš už nikdy lhát. “

A tak byla svatba a žili spolu šťastně až do smrti.

Barča Barglová z Pionýrského oddílů Šedé myšky Kopřivnice, 12 let

Milujeme čtení knížek
taky hezké obrázky
které na nás vykukují
z naší čtené pohádky.

Spisovatel napsal knížku
aby se nám líbila
malíř obrázky tam vložil
aby ten text zdobila.
Čerty, víly, hastrmany
to vše ten malíř dovede
taky s ošklivou zlou ježibabou
pohádkou nás provede.

Když vezmou děti do ručiček
hezky psané pohádky
co uvidí jako první?
- no přece krásné obrázky…

Hana Samsonová

Naděje umírá poslední

Obyčejné dny ubíhají jako voda v korytech řek. Slunce ohřívá hřbety koček, které běhají po dvorku a já už vím, že jaro je tu. Můj kůň jménem Reskátor skáče po pastvinách a čeká na mě, až za ním přijdu a půjdeme ven. Vyjeli jsme přes vesnici a klusem k lesu, z dálky vidím výzdobu domů velikonočními dekoracemi. Vzápětí si vzpomínám na loňský trapas, který se stal právě na velikonoce. U domu stádo koní a koledníci za dveřmi, přišli k ohradě, že si pohladí koně, ale to moje trdlo sebralo chlapci pomlázku a šlo vyplácet maminku klisnu. Ale to se chlapci moc nezdálo a vyšel si pro tu pomlázku k Reskátorovi. Jak jsem to zpozorovala, vyběhla jsem ven, skočila do ohrady a v té rychlosti jsem pomlázkou omylem vyplatila jednoho z hochů. Ale letos přijíždím k domu a vidím první koledníky. Jé a kdo to je? Náš malý koledník, který jaksi kdysi půjčil svou pomlázku i mému koni. Zvesela se na mě usmívá, přijde mi to jako by se svým úsměvem omlouval mě i Reskátorovi a já myslela, že se na mě ani nepodívá. Nakonec sem mu nabídla,že ho svezu na koni. A věřte tomu nebo ne,jsme kamarádi do teď!

Naděje umírá poslední

Lenka Kuželová, 5. třída

O Červené Karkulce

Podívat se na babičku
šla Karkulka a v košíčku
měla bábovku a víno,
v lese ale vlk ji zřel,
k obědu si ji dát chtěl,
zeptal se jen: „Karkulíno,
kampak to máš namíříno?
„Za lesem má babí boudu,
20 minut proti proudu,
promiň, ale chvátám trošku.“
„Pozdravuj tam,“ houklo zvíře
a zmizelo v křoví v díře.
Karkulka natáhne nožku,
v mžiku stoupne na rohožku.
Ťuká, ťuká na dveře,
nikdo jí neotevře,
jen se ozve: „Jsi to ty?
Vnučka moje milá, zlatá,
co k babičce rychle chvátá,
neb jí nese dobroty.
Pojď dál, žádné drahoty.“

Karkulka však hloupá není,
v malíčku má psaní, čtení,
zná i všechny pohádky,
něco jí tu nehraje,
babí krapet divná je,
než se s ní dá do hádky,
vezme nůžky z přihrádky.
Vyzbrojena, lehce sice,
přesto vchází do ložnice
a hned křičí: „Vstávej, vlku,
na špek tobě neskočím,
braň se, braň se, máš-li čím,
velké uši, nech těch plků,
chci tě rychle mít už z krku.
Vlk s čepečkem babičky,
krčí se tu, maličký,
rukama se brání přec.
Karkulka už málem bodla,
nůžkami vlka do hrdla,
vtom se stane nečekaná věc,
na okno ťuká myslivec.

„Holka, jsme rád, že jsi celá,
z pekla štěstí ty jsi měla,
před chvilkou jsem zastřelil
vlka támhle za lesem,
mířil zcela jistě sem,
kdybych někde jinde byl,
jistě by tě ošálil.
Karkulka v zlomku vteřiny
strhne ruku a z peřiny
vylétá peří pěkné, husí.
Od nůžek, které pevně svírá,
zeje v peřině velká díra.
Babička se hrůzou dusí,
vnučka že ji zabít zkusí?
„Ach babičko moje milá,
nechtěně jsem pochybila,
pohádku já přece znám,
bála jsem se,bála velmi,
že tu leží tuna šelmy,
myslela jsem: nůžky mám,
sama vlka ubodám.“

Karkulka se omluvila,
myslivci kávu uvařila,
ke stolu se sedlo.
Vlka stáhli, vykuchali
k večeři si všichni dali
zelo - vlko - knedlo,
dobře se jim vedlo.

Pavla Jaklová

O šípkové Růžence

Bylo – nebylo jedno království a a žila v něm jedna princezna Jménem Šípková Růženka. A jednoho dne se píchla o trn. A potom ji zachránil princ. Pohádka skončila tak, že princ si vzal princeznu za ženu.

Orlové, 4. oddělení ŠD Beroun-Závodí

Mravenec a medvědi

Byl jeden mravenec, který se jmenoval Honza. A ten měl kamaráda Matěje. Jednou šli na výlet do lesa a tam našli meč, který tam byl už rok. V tom lese byli dva smutní medvědi, kteří se jmenovali Béďa a Brunda a to byli bráchové, kteří ztratili mámu a tátu. Měl je pod svou mocí čaroděj. Ale mravenci měli ten meč a tím ho píchli a ten čaroděj umřel. A tím medvědy zachránili.

Holubi, 4. oddělení ŠD Beroun-Závodí

Pán Šušulka

Byl jeden pán a ten se jmenoval Šušulka. Jednou šel do obchodu a viděl psa , který měl obojek s duhou a ten obojek byl obojek kouzelný. A tak si ho koupil. Samozřejmě, že sním neměl špatné úmysly .Ale za to pes, ten uměl pronikat do snů a fantazie dětí. A tak chodil každou noc pryč. Pan Šušulka ho měl rád. Vytvarovával hezké sny a všechny děti měl rád. Jednou se pan Šušulka vzbudil v noci a pes zrovna přicházel a jeho páníček ho uviděl. Druhý den byli ve snu oba. A pan Šušulka měl divný pocit. Hele kde to jsme? Jsme ve světě snů a fantazie. Aha tak proto jsem měl tak divný pocit. Tak vyrobíme radši sen Ano? Jasně , všem dětem ho vyrobím a nejhezčí vyrobím Máje . Kdo to je? To je moje žena. Tak ahoj a hezké sny děti.

Jestřábi, 4. oddělení ŠD Beroun-Závodí

O ježečkovi

Byla -nebyla jedna stará chata a v té žila rodina ježků a Ti měli malého ježečka. Jednoho dne, když šel malý ježeček spát, zahlédl za okny něco podivného, asi nějaké stvoření. Byl tak zvědavý, že se vydal to stvoření hledat. Ale les byl velmi hluboký. A tak malý ježeček zabloudil. Sedl si k velké bříze a začal plakat.

Najednou se nad ním něco ozvalo:“ KUKU KUKU Pročpak pláčeš ježečku“? „Ale, já jsem se omylem ztratil víš“. A proč jsi se ztratil“? Protože jsem za okny v noci zahlédl něco podivného. Byl jsem zvědavý a vydal jsem se to hledat. „Víš ježečku, já ti pomůžu jo?“ „Jo“. „A jak se vlastně jmenuješ?“ Já se jmenuju kukačka Julie a já jsem ježek Béďa. Tak už bysme měli jít raději domů nemyslíš? Máš pravdu Julie . Tak neremcej a pojď vždyť už jdu. A konečně našli ježkovu rodinu. Zeptali se Julie, jestli chce bydlet s nimi. Ta souhlasila a žili spolu dobře až do smrti.

Kulíšci, 4. oddělení ŠD Beroun-Závodí

O statečném chlapci

Byl jednou jeden chlapec. Ten žil s tatínkem a byly strašně chudý . Ten chlapec měl rád jednu holku . Ale ta už kluka měla. Tak se rozhodl předvést nějaký hrdinsky skutek. Tak se zamyslel a řekl„ Tak jo domluvím se s tím klukem. Tak šel a řekl: Musíš jít s Anetou do lesa. Tak jí zavedl do lesa. A Anetku zavedl do lesa. A volala .. pomoc , pomoc, tak udatny chlapec ji šel zachranit. Zachránil jí a žili spolu až do smrti dokud se nerozešli.

Školní klubu Beroun-Závodí, skupina 3

O robotu Robíkovi

Když zprovoznili novou továrnu na roboty, tak se celé město z automatizovalo . Ale firma potřebovala moc materiálu tak zkrachovala, Poslední výškrabek z výrobní linky byl Robík, který byl poloviční než ostatní. Ale chytrostí je přerostl asi o kilometr. Nainstalovali do něj totiž počítač. Robík jim, ale utekl z obchodu a usídlil se v lese, našel si kameny a udělal si přístřeší ve skále, byl to totiž důlní robot. Druhý den ho to už omrzelo a vrátil se zpátky do města, kde začal pracovat v dole a kde si našel robokamarády.

Školní klubu Beroun-Závodí, skupina 2

O létajicím slonovi

Byl jedno jeden slon , který strašně obdivovla ptáky. Pořád si přál, aby uměl létat. Rozhodl se tedy, že poprosí ptáky aby ho to naučili. Ale ptáci mu řekli, že je moc těžký a lítat nemůže . Tak byl slon dloho smutný , ale pak viděl na obloze letadlo. A pak ho to napadlo.Véděl, že nedaleko odtud je veliké letiště. Slon tam došel a zeptal se lidí jestli se může proletět letadlem nebo vrtulníkem. Lidi mu řekli , že zítra se sním proletí tím nejvýkonějším letadlem, protože jiná letadla by ho neunesla. Tak šel slon domů. V noci nemohl slon pořád usnout, protože se těšil, že se proletí letadlem,. Ale ráno když se slon probudil ho strašně bolelo v krku, takže musel zůstat doma v posteli. Uvařil si teplý čaj a a šel si lehnout do postele . Po chvíli usnul a vzbudil se až delší den ráno .Nasnídal se a po snídani šel na letiště . Lidi se ho ptali , kde včera byl , že nepřišel a on jim řekl , že byl nemocný a že nemohl přijít. Tak se s tebou proletíme dneska. Nasedli do letadla a odletěli. Za chvíli se vrátili , protože jim došel benzín. Slon to potom vyprávěl ptákům a ptáci se strašně divili. Mysleli si, že slon nikdy nevzlétne.

Školní klubu Beroun-Závodí, skupina 1

Pohádka o lenochodovi

Byl jedno jeden lenochod a ten lenochod nebyl liný. Ale naopak chtěl se stát sportovcem. Jednoho dne šel na procházku a zahlídl barevný plakát. Byl to plakát na Olympiádu. Tak se rozhodl, že se zůčastní. A jak řekl, tak udělal. Další den se vydal k velkému stromu, kde se olympiáda konala. Když tam přišel všichni se mu smáli. Říkali, že lenochod nemůže vyhrát. První soutěž byla v běhu.Tam lenochod skončil druhý. Pak následoval šplh, tuto soutěž lenochod vyhrál. Potom bylo několik soutěží. Nakonec bylo vyhodnocení . Na třetím místě se umístil lev, na druhém opice ma prvním místě lenochod. Všichni se divili, že to vyhrál lenochod. A tak se lenochodovi splnilo přání a jestli neumžel tak tam někde teď běhá se svými kamarády.

Školní klubu Beroun-Závodí, skupina 4

Život kocourka Tlapky

Byl jednou kocourek Tlapka. Žil spokojeně se svou maminkou. Jednoho dne jeho páni koupili hračku. A kocourek byl moc spokojen. A maminka ho pobídla aby pánům předvedl ňáký triky. Páni byli spokojeni.
Konec.

Vrbka
Jechová N.
Rusňáková
Klongová
Bártů

O princezně

Bylo nebylo jedno království a tam byla princezna a jmenovala se Selestyja a měla krásný šaty. Viděla krásného koně a tan byl hnědý. A na tom koni byl princ. A princezna se zamilovala. A pak se seznámili a jmenoval se Miroslav. Macecha jí zakázala se s ním vidět. A princezna začala brečet a rozběhla se do pokoje a zamkla se. A psala mu pokaždý dopis. A jednou jí přines kytky a dopis. A jednou ho zastihli stráže. A když ho zastihli tak to řekli maceše a dali ho do vězení. A macecha řekla aby ho pustili. A měli čtyři děti.Konec.

Neumanová
Jechová M.
Šebek

Kočka

V jedném domě žila kočka jménem Munka. Mněla kamarádku Mandličku, chtěly se domluvit na návštěvu, chytaly tam myši. Pak se rozloučily. Mandlička když šla domu potkala Huskyho. A šla domu s Huskym. Když došli domu zeptala se ho: Nechceš – li u nás bydlet? Ano chci. Šli se najíst. Když se najedli šli spát. Na druhý den k Munce přišel pes. A Munka řekla: Co chceš, pse? Já chci domov a mám strašný hlad. Tak se pojď najíst. Šli se najíst. Hráli si spolu. Bylo jim moc radost. Husky s Mandličkou šli k Munce. A Munka řekla: Ahoj, jak se máte?

Šmejkal
Benech
Hlávková
Vassilyeva
Matula

O baletce

Byla jedna baletka a ta tancovala balet. A ta šla jednou na louku a tam se proženulo 100 býků a porazilo jí to. A tak jí zlomili nohu. Zavolala záchranku. A tak jezdila na vozíku, jenže taky nemohla tancovat. A tak se omluvila a že nebude tancovat. A tak řekla: Ach jo nemůžu tancovat. Du se vykoupat, vyčistit zuby a půjdu se navečeřet a půjdu spát. A pak se to stalo. Probudila se a noha která byla zlomená už zlomená vlastně nebyla. A tak šla k doktorovi a vrátila mu vozík, oblékla si šaty na balet a šla tancovat. No a to je konec. A měla nakonec děti a psa a kočku a měli se dobře.

Alter
Šmejkalová
Jungová
Trojanová
Schwarzrock

Ztracené sluníčko

V jedné jeskyni žili dva trpaslíci- Martin a Honza. Jednou ráno se šli podívat na ranní sluníčko. Martin šel jako první, jenže venku byla tma. „Kde je sluníčko?“ divil se Martin „ Asi ho někdo ukradl a schoval. Ale sluníčko potřebujeme všichni k životu a tak ho musíme najít.“

Šli dlouho a ptali se každého koho potkali. Nikdo však sluníčko neviděl. Až jedné noci jim měsíc prozradil, že sluníčko ukradl čaroděj a má ho v kleci na svém zámku vysoko v horách. Trpaslíci poděkovali a vydali se na cestu.Cesta byla daleká a hodně těžká, ale trpaslíci se nevzdávali. Když došli na zámek, čaroděj jim řekl, že jim slunce dá pouze tehdy, když splní jeho tři přání - musí vyléčit jeho bolavý zub, ušít nové boty a najít mu nevěstu, aby nebyl sám. To nebylo vůbec jednoduché. Bolavý zub vyléčili jejich léčivým čajem, který hned uvařili a jak se ho čaroděj napil, zub ho hned přesta bolet. Dlouho nevěděli z čeho ušijí boty, ale pak Martin obětoval svůj kabát a za dva dny byly boty ušité.

A teď jim zbýval splnit už jen třetí úkol a to najít mu nevěstu. Začínali být už bezradní, ale pomohlo jim sluníčko, které jim prozradilo, že nedaleko bydlí čarodejnice Jindra a ta je již také dlouho sama. A tak šli domluvit svatbu. Jindra souhlasila, protože se jí čaroděj líbil.

Ve svatební den daroval čaroděj trpaslíkům sluníčko a ti ho vrátili na oblohu. Od té doby sluníčko zase vesele svítí všem.

1. oddělení ŠD Beroun - Závodí

Ztracené kotě

Felix bylo koťátko, které zůstalo samo, jeho rodiče byly chyceny a odvezeny z města. Zůstal opuštěný a tak se vydal do světa.Na cestě se seznámil se štěnětem Bleskem.Stali se z nich dobří kamarádi a vydali se do světa, aby našli nový domov. Hledali dlouho, až našli v lese starou chaloupku. Vešli dovnitř, ale byla tam zlá čarodejnice. Bleska a Felixe zavřela do klece. Rozdělala oheň a dala na kamna kotlík s vodou.

Naštěstí šla okolo Laura. Laura měla ráda zvířata, ale nevěděla jak jim má pomoci. Byla však trpělivá a tak počkala, až čarodejnice odejde sbírat byliny. Využila toho, vběhla do chaloupky a Felixe s Bleskem zachránila. Od té doby žili spolu spokojeně.

1. oddělení ŠD Beroun - Závodí

O skřítkovi

Žil, byl jednou jeden skřítek Ferda. Byl hodný a veselý. Jednoho dne šel na procházku. Když se vrátil, byl celý jeho domeček vzhůru nohama, všude byl strašný nepořádek a věci byly rozházené. „Co se to tu stalo?“ divil se. A tak šel ven a ptal se všech kamarádů, jestli někoho neviděli. Nikdo nic neviděl, protože každé ráno je ve vesnici zemětřesení a tak se všichni běží schovat do lesa anebo nějakého úkrytu. Jen malý skřítek Emil byl tak odvážný, že viděl, jak vesnicí prochází obr. Snažil se ho zastavit, ale protože byl moc malý, obr ho neviděl.

„Tak co budeme dělat kamarádi?“ptal se Ferda. Dlouho nemohli nic vymyslet, ale malý Emil byl nejen odvážný, ale i chytrý. A tak napsal na velikánskou tabuli velkými písmeny POZOR, POZOR, TADY BYDLÍ SKŘÍTCI. NAŠLAPOVAT OPATRNĚ. Obr si jí přečetl a od té doby se vesnici vyhýbal.

1. oddělení ŠD Beroun - Závodí

Konvalinka a Heřmánek

Na louce u lesa žili dva kamarádi Konvalinka a Heřmánek. Narodili se oba ve stejném roce i měsíci. Stali se z nich dobří kamarádi.

Na jejich louce vládly dva keře – Šípek a Líska. Každý z nich měl svou část louky a na té si hospodařily. Jenže Šípek chtěl ovládnout louku celou. Záviděl Lískovému keři, že ho mají všichni rádi a poslouchají ho.

Konvalince a Heřmánkovi se to nelíbilo a chtěli zjistit proč je Šípek tak zlý. Tak začali pátrat po této záhadě. A brzy na ni přišli.

Jednou z jara, když Šípek rozkvetl, přišel nějaký člověk a všechny květy otrhal. Šípek pak nemohl dozrát a vydat své chutné a zdravé plody. Proto se obalil trny, aby se mohl bránit a chtěl zaplevelit celou louku. Heřmánek mu vše trpělivě vysvětlil a keř uznal, že to co chce udělat, není správné řešení a ustoupil z louky. Trny si však na svou ochranu nechal.

1. oddělení ŠD Beroun - Závodí

O zvířátkách

Jednou v smrkovém lese potkal vlk lišku Ryšku. Seznámili se a začali se kamarádit. Jednoho dne uslyšeli naříkání. Zjistili, že se chudák zajíc chytil do pasti, kterou zde nastražil pytlák. Aby mu pomohli, počkali v křoví a pořádně pytláka vyděsili. Nakonec našel zajíce v lese myslivec a z pasti ho vysvobodil. Zajíc byl oběma zvířátkům velmi vděčný za záchranu života a ze všech třech se stali věrní kamarádi.

Oliver Hirsch – 3. skupina, oddělení MEDVĚDI

Časový portál

Stalo se to kdysi dávno, žila jedna holka jménem Jula. Jednoho dne objevila časový portál. Jula byla statečná a ničeho se nebála, přemýšlela jestli má nebo nemá jít dovnitř. Nakonec vešla dovnitř a měla slzy na krajíčku protože viděla věc kterou by chtěli vidět všichni vědci. Viděla dinosaury. To byl její sen, protože chtěla být paleontološka. Určovala druhy a najednou slyšela cosi za ní a zeptala se: „Kdo to mluví ?“ „To já Stegosaurus Luk.“

„Aha tak se mi ukaž ?“ „ Ty mně nevidíš?“ „ Ta palma jsem já, usmál se Luk.“ A tak se Luk a Jula skamarádily a Jula nikomu o svém tajemství nikomu neřekla.

Ellen Nevřivová
Dája Ryšavá
Natálka Kubišová
Klárka Horáková
Leňa Ryšavá

O zlobivé Markétce

Byla jednou jedna holčička Markétka. A věřte nebo ne, byla strašně líná. Jednou ji maminka poslala do lesa a řekla jí, aby dala pozor, že by mohla zabloudit. Neposlechla. Jakmile začala fňukat přistoupil k ní dědeček a řekl: „Markétko, jestli budeš hodná, vezmu tě k sobě“. „Jé to budu ráda“, vykřikla Markétka. Byla u dědečka tři roky, než našel její rodiče. „Sbal si věci a pojď se mnou“, řekl jí jednoho dne. „Děkuji!“ vykřikla Markétka. Shledání s rodiči bylo veselé. A od té doby Markétka nezlobí.

Anička Kutálková
ŠD při Základní škole Vlkoš u Přerova

Zrzka a kouzelný kabát

Jednou se ráno Zrzečka podívala do kalendáře a viděla, že má narozeniny. Šla dolů a zakřičela na ní celá rodina překvapení. Maminka řekla Zrzečce, že půjde za babičkou do nemocnice, protože má zlomenou nohu. Tak šla Zrzečka za babičkou. Přišla do místnosti, uviděla babičku, tak šla za ní. Babička vyndala z tašky kabát a řekla Zrzečce, že je kouzelný. Ta poděkovala a šla z nemocnice. Babička na Zrzečku zakřičela, že když dá ruku do kapsy, tak najde oříšek. Ale to už Zrzečka neslyšela. Už byla u chaloupky. Přemýšlela, proč je kabát kouzelný. Dala ruku do kapsy a ouha. Vyndala z kapsy oříšek a řekla: „Tak proto je kouzelný.“ Každé ráno si bere Zrzečka oříšek z kapsy. A víte, od té doby již nemyslela na narozeniny, ale na kouzelný kabát.

Medvědi–Veronika Veleva, Nikola Ježková, Aneta Kulhánková

Dobrodružství dvou kamarádů

Byl pěkný letní den a Ninodaktilos s Tiborosaurem si hráli s míčem. Ale najednou Tiborosaurus zakopl a omylem upustil míč. Ten se zakutálel do lesa. Když se jej vydali hledat, nebyl tam. Ale objevili dva páry stop. Stopy vedly nahoru do hor. A tak se vydali po stopách. Došlo jim, že majitel těch stop jim ukradl míč. Když dorazili na konec stop, objevila se před nimi velká brána. Věděli, že za branami se nachází jejich míč. Chvíli hledali a v nedaleké jeskyni našli žebřík. Vylezli na hradby a přikrčili se, neboť na nádvoří viděli jednoho ohnivého draka a dva draky smraďochy. Ohnivý drak říká: „Chňope, Ťape, máte ten míč?“ „Ano, lorde Vojtosaurusi.“ „To je náš míč,“ zašeptal Tiborosourus. Odlákáme ty dva a s tím ohnivým drakem si už nějak poradíme. A hodili svoji svačinu. Chňap a ťap se na ni vrhli. Slezli na nádvoří a řekli: „Vraťte nám ten míč!“ „Ne! Já ho potřebuji, abych ovládl svět.“ Díky bohu byl lord Vojtosaurus natvrdlý, takže ho omráčili pouhým kamenem. Vzali mu míč a utíkali. Když je Chňap a Ťap viděli, rozběhli se za nimi, ale byli velice neohrabaní. I tak, že snadno utekli. Když dorazili domů, zamkli dveře a běželi za mamkou. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

4. skupina – Vojta Šrom, Tibor Nevelöš, Nina Petráňová
2. oddělení ŠD Beroun – Závodí

Smutná duha

Byla jednou jedna duha, která byla na kraji lesa. A byla smutná, protože neměla kamarády. Jednoho dne našla houbu a ptá se jí: „Co jsi vůbec za houbu?“ Houba odpověděla: „Já jsem houba cestovatelka a cestuji tímto lesem teprve jeden den.“ Duha praví: „Chci cestovat s tebou, houbo.“ Houba odpověděla, že tedy ano. Duha ji zvedne a praví: „Teď se houbo, podívej, kde jsme.“ Houba se udiveně dívá a pak říká: „Vypadá to, že jsme v Praze.“ Houba ji odpovídá, že je potřeba rychle odtud odejít. A tak jdou a jdou, až najednou houba zakopne. „Co to je?“ Houba zakopla o hrnec. Duha však kouká kolem dokola a říká: „Mně se zdá, že je to nějaká lahev. Já mám žízeň.“ A od té doby duha vychází, aby se napila.

3. skupina – Tadeáš Hanke, Martin Opálecký
2. oddělení ŠD Beroun – Závodí

O psovi, který si našel kamaráda

Byl jeden pes a jmenoval se Rex. Jednou šel Rex do lesa a potkal zajíce. Pes se zeptal: „Jak se jmenuješ, zajíci?“ Zajíc odpověděl: „Já se jmenuji Šimon.“ A tak, aby řeč nestála, zeptal se Rex znovu: „Půjdeš se mnou domů, Šimone?“ Šimon odpověděl: „Ano, půjdu. To bude bezva. Ale kde bydlíš?“ Rex bydlel odtud kousek, tam ve vesnici. Mávl packou a šli společně. Doma u Rexe byli dlouho a pak Šimon praví: „Rexi, co by si říkal tomu, kdybych u tebe zůstal?“ Rex odpověděl: „To by šlo, ne!“ A tak se pes Rex a zajíc Šimon stali nejlepšími kamarády.

3. skupina - Karolína Váňová, Lukáš Toman
2. oddělení ŠD Beroun – Závodí

Skřítek Medovníček

Byl jednou jeden skřítek, a dali mu jméno Medovníček. Medovníček proto, proto že měl rád med. A jak se k němu dostali? Nu, jednou ráno uviděli včeličku, která se zamotala do pavoučí sítě. Tak jí pomohl skříteček. Hezky poprosila ta maličká včelička, která teprve vyletěla z úlu. Jmenovala se Mája. Mája mu moc děkovala a slibovala, že každé ráno mu přinese hrneček medu. A od té doby to milování začalo. Jednou v létě šel skřítek na procházku a tam uviděl krásnou holku. Ihned se do ní zamiloval. Zeptal se jí, zda si ho vezme. Mája odpověděla: „Ano.“ A od té doby spolu žili až do smrti.

2. skupina – Anna Fučíková, Nikola Ježková
2. oddělení ŠD Beroun - Závodí

O cibulce

Byla jednou jedna cibulka a ta měla svoji rodinu. V té byl brácha, kterému říkali Vojta, maminka Bětka a tatínek Ráďa. Toho dal pán král zavřít do vězení. To se nacházelo na hradě Mordon, který ležel daleko od města, ve kterém žila rodina Cibulkových. Jednoho dne, se starší bratr rozhodl, že za ním pojede na hrad Mordon. Musí jet přes hory a velké kopce, aby svého otce zachránili. Když se mu podaří konečně otce vysvobodit, chytnou je a zavřou též do vězení. Štěstí jim však přálo, a tak se jim podařilo nakonec utéci z vězení i s otcem. Takže nakonec všechno dobře dopadlo a rodina byla zase pospolu.

1. Skupina – Matěj Smejkal
2. oddělení ŠD Beroun – Závodí

Lesní duch a kamarád Adam

V pradávném lese byl duch. Ten však neměl kamarády, protože pořád strašil a všichni se ho strašně báli. Jednou šel do města a všichni se vylekali. Vstoupil do obchodu. Babička nevěřila vlastním očím. Náhle zavýskla, lekla se a běžela pryč. Byl tak smutný, že se až rozplakal. Pak se rozhodl, že půjde strašit. Šel do cizího domu a bušil, skučel, bučel, vřískal, výskal a dělal různé pazvuky. Chlapec Adam se však vůbec nelekl a řekl: „Pojď si hrát.“ Duch si ve skrytu duše říkal, jestli je to vůbec pravda. Nu což, hráli si. Najednou se začali kamarádit. A jestli neumřeli, jsou tam až dodnes.

1. skupina – Marie Hirnerová
2. oddělení ŠD Beroun – Závodí

Strašidlo

Bylo jedno strašidlo. Ale vůbec mu nešlo strašit. Mělo sestru, která se jmenovala Agáta. Ta byla moc zlá. Strašidlu to bylo líto. Jeden den potkalo člověka a ten se s ním skamarádil. Strašidlo se později k němu přestěhovalo. Po určité době se Agátě začalo stýskat a šla na návštěvu. A protože strašidlo bylo hodné, tak ji dovolilo se k nim přestěhovat. Agáta už pak byla hodná a strašidýlku už nevadilo, že neumělo strašit.

1. skupina – Bětka Langmajerová
2. oddělení ŠD Beroun – Závodí

O srnce a rybě, jak cestují

Byl jednou jeden les a v tom lese žila srnka. Měla hodně kamarádů. Jednoho dne šla srnka k rybníku a tam vyskočila ryba z vody. Povídala: „Kdo jsi? Nechceš se mnou kamarádit? Nechceš se mnou cestovat?“ Srnka odpověděla: „ No tak dobře.“ Vzala rybu do kbelíku a šli. Cestou potkali potkana. A ten říká: „ Mohu jít s vámi?“ Srnka praví, že ano a tak šli všichni společně. Jak tak kráčí krajinou, srnka se zeptala, kam to vlastně jdou. Ryba odpověděla: „No přeci do Afriky.“ Potkan zakroutil hlavou a praví: „Vždyť tam nemůžeme dojít.“ A tak se posadili. Ale když uviděli letadlo, zamávali na něj. Letadlo kleslo ke zvířatům, ty naskočili a letěli do Afriky. Byli tam společně až do smrti.

2. skupina – Martin Ševčík, Míra Koubík
2. oddělení ŠD Beroun - Závodí

Kočka Linda

Byla jednou jedna kočka, co se jmenovala Linda. Linda byla černobílá a bydlela v malém domečku se svojí majitelkou Soňou. Ráda jedla a spala. A byla také líná. Za pár dnů byla jako balonek na nožičkách. Byla tak pěkná, že nemohla lovit ani myši. Soňa ji proto vyhnala. Ale za rok se Linda vrátila, ale i s pěti koťaty.

Milan Bártů, 3. oddělení ŠD Beroun – Závodí

DOKONALÝ FERDA

Když se řekne pohádka - jasná věc,
hrdinou číslo jedna je mravenec.
Všem známý Ferda, kutil navzdory,
jenž vznikl z malby Ondřeje Sekory.
Elegán, který nenajde se hned,
s puntíkatým šátkem - frajer na pohled.
Každá misska chtěla by jeho postavu,
oblíben též pro obětavost a snahu.
Těch kladů, proč je NEJ, najde se více,
vždyť zaplesá srdce nejedné dívce :-).
Heslo "práce všeho druhu" k němu patří,
je sice malý, ale pracuje za tři.
Šikovnost a píle, ocenit se musí,
často věci obtížné, ať si to kdekdo zkusí.
Promyšlený postup je třeba mít v hlavě,
potom jeho ručičky učiní vše hravě.
Tu Ferdovu schopnost, vždy chtěla bych sama,
aby práce úspěšně, byla brzy dokončena.
Jak dokonale pojal i kamarádství, lásku,
když si vybral Berušku, nejhezčí krásku.
Ferda je pro mě přímo dokonalý tip,
nebo vyberete si snad jinde líp?

Edita Hrušková

Karkulka šla lesem,
když ji potkal vlk,
řekla “nelekla jsem se”,
ty jsi přece hodný vlk.
Vlk zavrčel a pravil,
jsem rád ,že jsem se uzdravil,
zdolala mě angína
a taky velká rýma,
teď už jsem zdravý
a čekám,kdo mě pohladí.

Vladimíra Komendová

Autor:
Vydáno: