Thomas Brezina: Andělé se smějí čím dál víc
Sotva jsem dočetla první díl Brezinových Andílků, jedním dechem jsem se pustila do toho druhého. Bezprostředně navazuje na Líbat anděly je nebezpečné a jestli jsem v první knize měla pocit, že zápletka je až příliš spletitá, nevím, jak bych teď měla popsat Andělé se smějí čím dál víc…
Vicky se zmítá mezi dvojicí záhadných mladíků, ke kterým něco cítí. Má volit mezi andělem Azraelem a jeho protivníkem, přát štěstí svým nejlepším kamarádkám, anebo řešit vlastní problémy s nevlastní matkou? Do toho všeho se na scéně objevuje její nový soused, a vedení školy se dozvědělo o projektu Šíleně divocí andílci, kterému chce učinit přítrž.
Hlavní hrdinka bojuje proti tomu všemu naráz, což samozřejmě není nic dobrého. Výsledek je jediný: ve školní budově cítí zápach smrti, ale netuší, čí život by měla zachraňovat přednostně. Vždyť je tu tolik adeptů!
Kniha pozvolna vrcholí a čtenáře napadá, že tentokrát už určitě happyendem neskončí. Někdo zcela určitě zemře. Ale kdo z přítomných na školním plesu si vytáhne pomyslného Černého Petra?
Rozuzlení se blíží a člověk čte se zatajeným dechem. Dokonce, ani když knihu spokojeně zaklapne a odloží ji do poličky, nemá jistotu, zda se hrdince všechno jenom nezdálo a klade si otázku, jestli se už může radovat, nebo ještě čekat nějaký překvapivý zvrat?