Sekera z bronzu, rouno ze zlata

Od zmíněných knih se Sekera liší. Nejen tím, že má jen jeden díl, ale také dobou, v níž se odehrává: čtenář v první kapitole nastupuje na cestu do doby bronzové, jak napovídá název titulu. A není to jediná změna, na niž si musí zvyknout; autor umně kombinuje slovanskou kulturu s řeckými bájemi a hrdinové obou stran se setkávají v nadcházejícím boji severně od budoucího Dunaje. Historičtí nadšenci tím možná budou trpět, Červenák však hned v úvodu knihy varuje, že má jít o dobrodružnou legendu, což splňuje.

V prvních kapitolách autor představuje Sýkorku, vědmu kultu Velké Matky a zároveň jednu z hlavních hrdinů. Bude nejdůležitější částí příběhu rituál jejího zasvěcení? V okamžiku, kdy tomu čtenář začíná věřit, přijíždí do hradiště kmene Sokolů trojský princ, toužící po jantarovém pokladu, který má co nevidět přivézt karavana ze severu. Ale ani ta nedorazí přesně podle plánu – cestou se strhl boj s vyznavači Černoplaza a pouze neohrožený Astérios unikl. Poklad ale mizí v chtivých rukou a osudy jednotlivých postav se slévají ve společné trestné výpravě na území Vlků, kteří toho, jak se zdá, o útoku na karavanu vědí víc, než přiznali. Hrdinové nemají do poslední věty vyhráno. Na Istru (Dunaji) kotví loď Argó a její posádka chce poklad, coby válečnou kořist, získat pro sebe a pro úspěch neváhá využít ani pomoc podsvětí.

Příběh se na první pohled může zdát překombinovaný a plný zvratů a snad až nesmyslného počtu hlavních hrdinů, ochotných kdykoli tasit zbraň. Tomu do jisté míry odpovídá i název Sekera z bronzu,  rouno ze zlata, který čtenář rozšifruje až v závěrečné části knihy. Charakterizuje dvojici bojovníků, na nichž leží osud barbarského tažení. Vítěz totiž bere vše…

Juraj Červenák má děj precizně vyvážený. Vesměs temné fantasy, založené především na krvavých bojích, působí na historickém pozadí jaksi reálně a do poslední stránky udrží čtenáře bdělého. Po chvilce uklidnění (a zřídka také erotických scénách) vždy přijde nový, těžko předvídatelný útok. Které bohy bude třeba uklidnit tentokrát?

Jen jediné je potřeba autorovi vytknout: knížata pořádají hostiny v megaronech. Dovolil by si nějaký dobový vládce urazit bohy hostinou (a samozřejmě bujarou pitkou) v jim zasvěceném chrámu?

Ukázka z knihy:

„Půjdu s tebou,“ vyhrkla znenadání a viditelně ožila.

„To pusť z hlavy,“ odpověděl rázně a vstal. „Cestuji rychle a ty jsi zraněná a zesláblá. V tomhle stavu se mnou neudržíš krok. Najdeš lidské příbytky a poprosíš o pomoc. Za lesem na východě, na úpatí kopce, leží osada…“

„Ty to nechápeš,“ skočila mu do řeči. „Tady nejde o to, že s tebou chci jít. Já s tebou musím jít…“

„Tohle na mě nezkoušej,“ odsekl podrážděně. „Nechci slyšet nic o tom, že nás spojila vůle bohů. Ani o zodpovědnosti za život, který jsem zachránil.“

„Právě naopak. Tvůj život teď závisí na mně.“

Zdroj: Červenák J.: Sekera z bronzu, rouno ze zlata. Praha: BROKILON 2009, s. 54 – 55.