Poslední případy slečny Marplové
Vždycky jsem si myslela, že v Čechách už vyšla všechna díla Britky, přezdívané královna detektivek. Proto mě jaksepatří zaujala kniha Poslední případy slečny Marplové, soubor osmi povídek, který nejprve vyšel v Americe a teprve r. 1979 v Británii. Čeští příznivci Agathy Christie se ho dočkali až před Vánoci 2014, v překladu Veroniky Vojhelové. Tolik alespoň anotace.
Neodolala jsem a knihu si – i přes poněkud vyšší sumu – pořídila. První vydání ve svém oblíbeném antikvariátu nemám šanci sehnat. Ještě ten den jsem se dala do čtení. Úvodní šestice příběhů skutečně jako hlavní hrdinku představuje slečnu Jane Marplovou. V každém znova, protože příběhy původně vycházely časopisecky. Později doplněné povídky jsou jasně duchařské, už bez zmíněné viktoriánské dámy. Ani ty však nezapřou autorčin rukopis. Do sbírky ale jaksi nepatří…
Zmínka, o prvním českém vydání v anotaci, je fikaný obchodní tah. Dvě povídky jsem znala už z jiného souboru děl Agathy Christie. Ne snad, že bych si jejich opětovné přečtení neužila, přesto musím přiznat, že mi to připadá, jako by mě nakladatel záměrně ošidil. Onu dvojici povídek (Vražda krejčovským metrem a Vyprávění slečny Marplové) jsem jen přeběhla pohledem – bez nějakého zvláštního zájmu odhalit pachatele…
Na seznámení s dílem královny detektivek jsou Poslední případy slečny Marplové přímo dokonalé- povídky nejsou nijak zdlouhavé, napsané svěžím stylem se snadno čtou.