Král Lávra
Já vím, že pořád mluvím o maturitní literatuře a už si pomalu začínáte říkat, že to není normální, ale nemůžu si pomoct, přestože mě čeká až za víc než rok. Teď jsem se pustila do Krále Lávry od Karla Havlíčka Borovského.
Poezie není nic pro mě, proto se jí pochopitelně vyhýbám jako čert kříži. Jenomže k maturitě prostě patří, nedá se nic dělat, čím dřív se do ní pustím, tím dřív od ní budu mít pokoj. Tak to tentokrát odnesl Král Lávra a musím říct, že mě docela překvapil:
Během večera bylo dočteno. Proč ne, když měl jenom pár stránek a nešlo o nějaký poetický citový výlev, ale měl děj. Sice trochu pohádkový a verše byly poněkud neumělé (já mám co říkat!), ale na dobu, kdy Borovský psal, jsou vlastně skvělé a člověk se při čtení dokonce i pobaví.