Enid Blytonová: Tajemství spálené chaty
Obzvlášť se mi líbily ty z edice Dobrodružství, ale čím jsem starší, tím častěji sáhnu po detektivkách ze série Tajemství, s pěticí dětí a psem v hlavní roli. Naposled jsem v knihách, vyřazených z knihovny, objevila Tajemství spálené chaty a hned jsem si ji koupila. V nakladatelství Albatros vyšla před čtrnácti lety a podle všeho jde o první díl.
Autorka čtenáře hodí doprostřed děje a chvíli ho v něm nechá plácat, aniž by mu dala nějakou nápovědu, co si o tom všem myslet. V Peterswoodu hoří v podvečer chata a nikdo už není schopný ji uhasit. Na budovu v plamenech se seběhlo podívat snad celé městečko, včetně sourozenců Larryho a Daisy a jejich přátel Pipa s Bětkou. Při té příležitosti se hned seznámí se Špekounem a začíná přátelství Pátračů a psa.
Původní představa hry na detektivy mění pravidla, když se dětem povede najít několik stop a úspěšně vyslýchají čtveřici podezřelých. Kdo by si taky dával pozor na to, co řekne před skupinkou malých zvědavců? Snad jedině panu Goonovi se nezamlouvá, že by mu v přiděleném území měli pátrat samozvaní detektivové. Neustále se jim snaží házet klacky pod nohy, očerňuje je před rodiči a přesto jsou Pátrači vždy o krok napřed.
Jindy napínavé čtení od Enid Blytonové mi tentokrát přišlo poněkud zdlouhavé a rozvláčné, skoro jako by už neměla co říct a jen knihu protahovala do požadované délky. Dokonce i skutečného pachatele je možné odhadnout několik kapitol před koncem. Důkazy sice ještě stále chybí, ale o ty se hravě dovede postarat nový známý hlavních hrdinů. Blytonová tak v samém závěru připravila ještě jedno překvapení, se kterým nikdo nemohl dopředu počítat. Dá se říct, že kniha vlastně skončila happyendem, jenomže jak dlouho tenhle pověstný klid před bouří ještě vydrží?