Bram Stoker: Dracula
Každý z nás snad ví, kdo to je a pod jménem Dracula si dovede představit tu správnou postavu z dnes již klasického hororu. Někdo má možná tuto knihu doma v novém, převyprávěném zpracování, zná hlavní děj, ale přesto touží poznat vládce upírů z té historické stránky, tak, jak ho Bram Stoker koncem 19. století napsal.
Draculovských vydání jsou stovky, já četla nějaké z dob Československa, které tehdy vyšlo v nákladu 15 000 kusů. Rok vydání jsem z tiráže zjistila, ale to nijak nevadí čtenářskému zážitku, který mě čekal.
Příběh jsem sice znala už z mnoha převyprávěných variant, přesto mě Stoker překvapil třeba už jenom tím, že celá dvousetstránková kniha je psána formou dopisů a deníků. Teoreticky jsem na něco takového byla připravena, ale… málo který autor něco takového dokáže napsat kvalitně.
V dnešní době se Dracula s novějšími horory nemůže nijak rovnat. Koho by ve 21. století vyděsila černě oděná postava s červeně žhnoucíma očima, která je schopná své oběti na dálku ovládat?
Přísně vzato se Bramu Stokerovi dá řada věcí vytknout nejen z historického, ale také literárního hlediska. Historické chybičky by se mu s trochou dobré vůle daly odpustit. K napsání svého nejznámějšího příběhu byl inspirován při sv cestě po východní Evropě a traduje se, že prý ani nedojel do Rumunska, nýbrž pouze do Čachtic, kde sídlila pověstná Alžběta Bathoryová. Navíc jako britský rodák nemusí mít takový rozhled po čistě východních historických událostech.
O to hůř nesu, že si místy protiřečí. Jedné z hlavních postav vloží do úst prohlášení, že hraběte Draculu je potřeba co nejrychleji zničit a pak, ačkoli mají k dispozici všechny potřebné pomůcky, rakve, ve kterých by se upír mohl schovat, nechají bez povšimnutí a dají mu tak několikadenní náskok. Mrtvých zatím utěšeně přibývá, dalšímu hlavnímu hrdinovi jde o život, přesto se zdá, jako by to jeho okolí nijak nezajímalo..
Některé věci asi nepochopím. Možná to byl jakýsi autorův záměr, nutno však uznat, že tím čtenáři nasadil brouka do hlavy.