Zase po roce, jsou tu Vánoce

Jak slavili svátky naše praprabičky?

Hospodáři štědrovku,
kravám po výslužce;
kohoutovi česneku,
hrachu jeho družce.
Ovocnému stromoví
od večeře kosti
a zlatoušky na stěnu
tomu, kdo se postí.

Úryvek z básně Štědrý den od Karla Jaromíra Erbena nás přenesl ke svátečnímu štědrovečernímu stolu, tak jak se dříve prostíral.
V tento den nečekala slavnostní večeře jen na obyvatele chalup, ale myslelo se i na domácí zvířata. Věřilo se, že pokud budou obdarovány stromy, bude v příštím roce zajištěna bohatá úroda. Symbolické dárky se přinášely i studnám, půdě nebo ohni.

Pojďme si teď prohlédnout svátečně prostřený štědrovečerní stůl v době, kdy ho zdobili naši prapradědečkové a praprabáby.

Z venkovských chalup to dnes voní devatero vůní. Zapálené svíčky si hoří slavnostněji a na zasněženou krajinu tiše sestupují jemné sněhové vločky. Dvory jsou bílé, bíle jsou ozdobeny i střechy domů. Na okenních tabulích mráz vykreslil ty nejkrásnější vánoční obrazy. A někde z dálky se nese pastýřovo vytrubování. Jsou tu Vánoce.

Už od dávných časů byly tyto svátky symbolem klidu, míru a pohody a v tento den se udržovalo také mnoho různých zvyků. Štědrovečerní večeře začínala ve chvíli, kdy se na obloze objevila první hvězda. Kolem stolu muselo zasednout tolik hodovníků, aby jejich počet byl sudý. Přinášelo to totiž štěstí. V případě, že by byl lichý, v chalupě rádi přivítali i nečekanou návštěvu. Častokrát si hospodyně vypomohla tak, že prostě prostřela o jeden talíř navíc. Jedno místo u stolu bylo prostřeno i v případě, že by na dveře zaklepal osamělý člověk, žebrák nebo pocestný. Stavení byla vždy pečlivě uklizena, aby se pořádek a čistota v domě udržely i příští rok.

Někde dávala hospodyně pod sváteční stůl trochu sena. Mělo symbolizovat narození malého Ježíška v chlévě. Hospodář zase dobře svázal nohy u stolu řetězem nebo aspoň pevným provazem. Díky této tradici zůstane další rok celá rodina pospolu a co navíc, zamezí se vstup náhodnému zloději. Slavnostní ubrus býval čistě bílý, někdy s výšivkou, jindy s krajkou, ale vždy to byl kus, na který byla hospodyně náležitě pyšná. Ubrus na stole zůstával až do svátku svatého Štěpána. Aby se zajistily penízky, dávalo se pod něho symbolicky několik kapřích šupin. K šupinkám se přidávalo ještě pár zrnek obilí. Musely být z posledního snopu při sklizni, jenom tak potom měly moc zajistit bohatou úrodu v dalším roce. Tam, kde byli hodně chudí, pokládali na stůl nazdobený dožínkový věnec. Do jeho středu potom položili mísu s pokrmy a kolem něho ošatky s různými plody.

Velice důležité bylo, aby těchto pokrmů bylo devět, tedy devatero. Devítku najdeme na samém konci číselné řady. Je to nový začátek i konec a symbolizuje úplnost. Naši předkové ji pokládali za magické číslo předávající energii a věřili, že umí přivolat zázraky.

Vánoční večeře byla tou nejkrásnější v celém roce. V některých chalupách bohatá, všeho na stole bylo hojně. Jinde si museli vystačit se skromnými pokrmy, které si schovali od podzimní sklizně. Všichni se ale na tuto chvíli těšili.

Autor:
Vydáno: