Z dobových kronik - Hladomor v Čechách
Hladomor s následnou epidemií zasáhl celou naši českou zemi a způsobil obrovské utrpení převážně chudých lidí. Nejhůře na tom byli nuzní lidé z podhorských vesnic. V tomto čase navíc udeřila i nebývale silná zima.
Jako krutou předzvěst blížících se pohrom uviděli prý pamětníci nad Krkonošemi hrozivou červenou záři. Byla červená s rudými odlesky a zdálo se, že díky její síle začal i sníh hořet. Z této záře vystupovaly modré a červené sloupy, které celý obraz činily ještě hrozivějším.
Je docela pravděpodobné, že dne 18. ledna roku 1770 tito vystrašení lidé spatřili severní polární záři. Tehdy si ji ovšem nedovedli vysvětlit jinak, než tím, že se je to předzvěst nějaké hrozné katastrofy. A ony se pohromy v krátké době skutečně i dostavily.
Sníh se sypal z oblohy a těžké mraky se valily nad horami, jako by je chtěly vší silou zavalit. Během několika dní napadlo nejméně 25 loket čerstvého sněhu a padat stále nepřestávalo. Přidal se krutý mráz. Obyčejní chudí lidé bojovali o holý život. Docházely zásoby jídla i dříví, chybělo seno pro dobytek, díky silným mrazům zamrzaly rybníky, potoky i studánky. Zboží ubývalo, a pokud náhodou z už tak skromných zásob něco zbylo, nebylo v lidských silách ho do stavení dopravit. Veliká drahota na sebe nenechala dlouho čekat.
Zima trvala skoro do máje a pamětníci vzpomínali, jak roku 1771 stouply ceny žita a příze natolik, že si ho chudí lidé ani dovolit nemohli.
Bez žita se obešli jen těžko. Ale bez lnu, který většina z nich spřádala a vydělávala si tím na živobytí, se obejít nemohli. Bez spřádání příze do podhorských chalup přišla ještě větší bída. Kus jídla znamenal pro početné rodiny celé jmění. V dobových kronikách kronikáři popisují, jak šizené bylo pečivo, placky i kaše. „Chleby někteří pekaři tuze malé začali pékat. A když si jeden koupil na jarmaku za měděnou grešli housku, tato houska byla tak ošizená, že na váze ta měděná grešlička vážila víc."
A ani léto tohoto roku nepřineslo pěkné chvíle. Neúroda, drahota, nemoci. Vařilo se z kopřiv, kořínků, mladých výhonků. K dobru přišly i všelijaké rozličné trávy. Častokrát byli tak nevalné chuti, že se z nich zvedal žaludek, ale hlad byl silnější.
Lidé přesto věřili a těšili se z toho, že bude líp. Už další rok byl veselejší, úroda bohatější, zima mírnější a hladu méně. Život v podhorských vesnicích začal znovu okřívat.