Vlastivědná vycházka po Národním divadle

Všichni se společně scházejí u hlavního vchodu Národního divadla, kde na ně již čeká paní průvodkyně. Verunka zde není sama, ale této akce se zúčastnilo mnoho dětí se svými rodiči s rozdílem toho, že ona je zde za odměnu, kterou vyhrála ve výtvarné soutěži o Národním divadle. Národní divadlo, symbol českého národa, jež bylo založeno roku 1868, patří mezi nejznámější divadla v České republice. Jde o novorenezanční budovu Josefa Zítka, která patří k nejvýznamnějším stavbám národně kulturního, historického a architektonického hlediska. Nejprve odcházíme do podzemních prostor, kde se seznamujeme, odkud byly přivezeny základní kameny ke stavbě Národního divadla. První kámen přišel z Radhoště, pak z Řípu, Žižkova a z Blaníku. Dne 16. května 1868 se konala veřejná slavnost pokládání základního kamene za veliké účasti lidí. Původně měl být dovezen základní kámen pouze z Řípu. Byly však dodány kameny i z jiných míst. Zajímavostí je i kámen z Červeného lomu Zlatého koně u Tmaně. Postupujeme dále a obdivujeme zdejší prostory. Pokračujeme do přízemí Národního divadla a obdivujeme krásu této stavby. Divadlo je vysoké 26 m, má velmi dobrou akustiku a slyšitelnost i v nejvyšších patrech. Nad hledištěm je umístěn dvě tuny těžký lustr o šířce 3 m a délce 5,5 m. Má celkem 260 lampiček. Mezi jevištěm a hledištěm jsou tři opony. Železná opona pro případ požáru, druhá opona namalovaná Vojtěchem Hynaisem oslavuje obětavost českého národa při budování Národního divadla a třetí opona je červená, sametová a roztahuje se ručně. Nad oponami je nápis: „Národ sobě“. Ten vystihuje s Hynaisovou oponou občany, kteří darovali peníze na výstavbu budovy. Na prvním balkoně se nachází malby Mikoláše Alše a Františka Ženíška. V prostorách divadla se nachází busty osobností, které se zasloužily o divadlo. Jsou tu i tři nástropní malby. Jedna zobrazuje zlatý věk, druhá úpadek a třetí znovuvzkříšení. Na výtvarné výzdobě divadla se podíleli i Josef Václav Myslbek, Václav Brožík, Julius Mařák. K prohlídce Národního divadla se vracíme i ve školní družině, kdy Verunka seznamuje své spolužáky s jejími zážitky a pocity z návštěvy této krásné umělecké památky. Nasloucháme vyprávění a někteří z nás si ve skrytu duše přejí, aby i oni se stali těmi, kteří se budou moci s našimi památkami setkávat. A tak se všichni budeme snažit o to, aby příště z takovéto podobné akce mohl vyprávět své zážitky někdo jiný.