Už se to blíží...

Je to jedinečné zaklínadlo působící na chování žáků roky předtím, než se dostanou do maturitního ročníku. Teď uběhly dva měsíce mého maturitního školního roku a nic se neděje. Času dost, proč se stresovat? Ať žije prokrastinace!

Obecně vzato, nemáme otázky. Proč je rozdávat už v říjnu, když se do pololetí (prý) ještě normálně učíme? Ani nevíme, do kdy podat přihlášky. Někdy během podzimu... Většina z nás se bude učit až během svaťáku. K tomu přece týden bez školy je, ne?

Jít na vyučování je ztráta času. Při hodinách (těch nejdůležitějších!) se řeší stužkovák, maturitní ples, nejlepší předtančení v historii školy... Od září nemáme žádný jednoznačný závěr, jen se už tak nejednotný kolektiv rozdělil do ještě menších skupinek a začala bellum contra omnes. Když pedagog krizovou situaci zvládne, nic se nedělá - řešíme bezvýznamné detaily, jako by slovo ,,maturita" dosud neexistovalo.

Je to ztráta času. Proč brzo ráno vstávat a domů se vracet až pozdě večer, když se na zkoušku dospělosti můžu s klidem připravit sama? Zůstávám doma, zpracovávám si těch několik předmětů, ze kterých mám otázky. Učitelé o mně zase budou říkat, že se flákám. Znám je jak své boty. Nemíním čekat, až si uvědomí, že se maturita blíží.

Autor:
Vydáno: