Umělci v českých dějinách - Mucha a Švabinský

Alfons Mucha

Alfons Mucha se narodil 24.července roku 1860. Jako malý kluk rád zpíval a a jako člen chlapeckého chrámového sboru si i přivydělával.

Kolika nadaným lidem se stane, že nejsou úspěšní při skládání zkoušek do svého vysněného oboru? Mladý Alfons byl jedním z nich. Jeho styl malby porotu nezaujal a nebyl u přijímacích zkoušek přijat na pražskou Akademii. Musel si tedy hledat jiný směr a zároveň bylo jasné, že chce i dál v malování pokračovat a rozvíjet se. Chvíli pracoval jako písař u soudu, maloval dekorace pro ochotnická divadelní představení, připravoval plakáty a pozvánky. Přišla i pozvánka do jednoho z vídeňských divadel, kde pracoval jako malíř divadelních dekorací. Svým osobitým stylem malby si získával příznivce po celé Evropě. Postupně se stal členem Akademie výtvarných umění v Mnichově, o dva roky později akademie v Paříži.

Na přelomu 19. a 20. století nastává nejlepší Muchovo období. Získává nové objednávky, práce ho těší, v hlavě se mu rodí nápad, jak konečně vytvořit Slovanskou epopej. Touto myšlenkou se zabýval již několik let, ale zatím neměl dostatek financí k její realizaci. Epopej chtěl pojmout jako cyklus dvaceti velkoformátových obrazů, které provázejí dějinami slovanského národa a stala se smyslem jeho života. Během šesti let, od roku 1912- 1926, postupně na zámku Zbiroh jednotlivě dokončoval své obrazy. Maloval sám, uzavřený před světem.

Alfons Mucha se podílel na výzdobě Obecního domu, pracoval jako grafik a ilustrátor, navrhl vitráž pro výzdobu katedrály svatého Víta. Práce měl najednou tolik, že nevěděl, které ze zakázek se věnovat dřív. Po vyhlášení Československé republiky v roce 1918 navrhl nejen státní znak, ale i dopisní známky a bankovky. Jeho dílo nemělo obdobu.

Alfons Mucha byl velký obdivovatel ženské krásy. Kulaté slovanské tváře, éterické tělo, ladná postava. Není divu, že byl jedním z prvních českých umělců, které hned na začátku války, po vstupu Němců, zatklo Gestapo. Tehdy mu bylo sice dovoleno vrátit se domů, ale již tak podlomené zdraví se začalo prudce zhoršovat. Alfons Mucha zemřel krátce na to na těžký zápal plic. Psalo se 14. července 1939.

Max Švabinský

Max Švabinský se narodil 17.9. 1973 v Kroměříži. Už od dětství byl zručný, rád maloval a tvořil, inspiraci hledal všude kolem sebe, miloval přírodu. Říkalo se o něm, že svá díla nejen maluje, ale i vnitřně cítí.

Dalo by se říci, že patřil k těm umělcům, kteří se dočkali uznání již za svého života. Přestože měl i horší období, život Maxe Švabinského byl šťastný. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. Měl neskutečný rejstřík technik, které používal. Maloval portréty, krajiny i ilustrace. Navrhoval plakáty, poštovní známky i bankovky. Známé jsou jeho vitráže. Zpracoval mozaiky pro Národní památník na Vítkově a tři vitráže pro svatovítský chrám.

Mezi techniky, které používal patří olejomalba, pastel, akvarel, maloval suchou jehlou, (to je technika, kdy se na destičku jehlou nebo úzkým rydlem vyrývá motiv), vyřezával do dřeva. Nebál se používat méně známé techniky, leptání.

Max Švabinský se ve svém dlouhém životě dočkal i mnoha ocenění. Např. Řádu republiky nebo titulu národní umělec. Zemřel 10. února 1962 v Praze ve věku 88 let.