Tábor v Nebřezinech se rozjel
Připadáme si, jako bychom právě přijeli na tábor, na který jistě po čase budeme vzpomínat. Asi tak, jak vzpomínají naši starší kamarádi, sourozenci ale i rodiče. Co by to bylo za tábor, kdyby se nepsala kronika. Vždyť ta nám po letech jistě připomene to, co se zde odehrávalo. A tak kronika nesmí chybět na žádném našem táboře. A nyní něco málo z naší kroniky, tak jak to vidíme my, děti
Naše tři táborové kmeny Hobiti, Trpaslíci a Elfové se pomalu a jistě sžívají, navazují nová přátelství, ale na druhou stranu se hlídají, aby náhodou v táborovém zápolení a bodování nezaostávali za ostatními. V naší táborové „krčmě“ se podává jídlo a skvěle se tu vaří. Naše paní kuchařka, ta to hold umí. Každý večer se koná „večerní sezení“, kde královna Kateřina nás seznamuje s programem na příští den, ale i hodnotí naší celotáborovou činnost. Někdy nám přijde náplň činnosti jednoduchá, ale když přijde na akorát, jsme i mnohdy v koncích. Tak například naším jedním z úkolů bylo najít cestu v mlze zpět do tábora. To přeci musíme dát, tvrdili Elfíci. Dali hlavy dohromady, přemýšleli o realizaci, ale nakonec ostatní to dali lépe. Vytvořili jsme v lese slepou cestu, která by ostatní měla zmást, ale ostatní se připravili lépe. A tak jde prostě život. Někteří se nechali zmást, jejich duše upadly v zapomnění. Nejlépe na tom byli Hobiti. Na jednom večerním sněmu jsme se taky dozvěděli o táborových zlaťácích. A tak jde den za dnem a my plníme úkoly naší celotáborovky.
Pro některé z nás i velkolepý zážitek. Nedílnou součástí našeho táborového života jsou noční hlídky. Mnozí z nás se přesvědčili o tom, že to není žádná legrace. Vždyť vstávání v době nejtvrdšího spánku, tak to je něco. Ale my jsme stateční, my to přeci dáme. Při poznávání a prozkoumávání našeho blízkého okolí se všichni vydáváme na cesty, necesty, kde vždy na rozcestí házíme kostkou, která nám přikazuje další směr našeho pochodu. V mnoha případech se kmeny vrací zpět, odkud přišly. A tak v samém finiši jsme se všichni vrátili živi a zdrávi zpět do tábora. O prstenu zjistila zprávu pouze jedna skupina – Trpaslíci. Prsten naposledy viděli u Thorina Pavézi. Z dalších her, které jsme absolvovali byly: poznávání zvířat a přiřazování správných odpovědí, vařili jsme si v přírodě, k tomu jsme obdrželi jenom něco málo ingrediencí. Vařil se čaj a něco sladkého. Povedlo se nám to. Učíme se Morseovu abecedu a připomínáme si šifry. Pak nás čekala cesta za prstenem – trasa po šifrách. Prsten získaly všechny skupiny. Abychom oslabili moc prstenů musíme vyrobit krabičky, do kterých získané prsteny ukryjeme.
A nyní nás čeká stavba chýše. Musí být krásná a super, aby se v ní dalo přespat. Ale pozor, nesmíme ničit živou přírodu. Po splnění úkolu se kmeny vystřídají ve spaní v jednu noc v lese. To bude asi nejlepší zážitek. Tak a my jdeme do toho. Stavba čeká.