Světový den první pomoci ve školní družině
I my, ve školní družině, si již několik let tento „Den“ připomínáme. Vždyť pomoc druhému, poskytnout první pomoc je to nejdůležitější.
Vždyť může jít o život člověka. Děti školní družiny se scházejí po odděleních na školním hřišti. Vždyť právě dnes v pátek 13. září si s trochou zpoždění připomínáme Světový den první pomoci. Přijel mezi nás opravdový záchranář, nejen hasič, ale i lektor ČČK Mirek, se kterým jsme strávili část pátečního odpoledne. Po krátkém úvodu, kdy jsme si zopakovali, co to první pomoc je, zopakovali jsme si znalost telefonních čísel 150, 155,0158, 156 a 112 a přikročili jsme k dalším ověřováním znalostí.
Starší děti si pochopitelně mnoho pamatují, ale i ti naši nejmenší ledacos věděli. Povídali jsme si, jak ošetřit krvácení z nosu, co uděláme, když si odřeme koleno nebo dokonce i zlomíme ruku a nohu. Jak zavoláme o pomoc záchranku anebo kam volat, když se na záchranku nemůžeme dovolat. Jak to ve skutečnosti vypadá, jsme se rychle dozvěděli.
Nejprve se musíme představit, odkud voláme, co se stalo a hlavně, kde se ta událost stala. O tom, že se nejedná o omyl, se pak záchranáři přesvědčí sami, neboť nám volají nazpět. Se zraněným musíme počkat na místě, a pokud můžeme mu nějak pomoci, začneme poskytovat první pomoc, bude-li potřeba i masáž srdce až do příjezdu záchranky. A jak to ve skutečnosti vypadá, o tom jsme se přesvědčili a hlavně jsme si to na vlastní kůže vyzkoušeli.
Masáž srdce si vyzkoušela většina z nás, a pak jsme zjistili, že to není žádná legrace, že se při poskytování první pomoci i člověk sám zapotí. Pak jsme viděli, jak ošetříme zlomeninu nohy, jaké používáme dlahy a jak si poradíme, když dlahy nejsou. Zkusili jsme si i přenos raněného, když je potřeba. A na co jsme se nejvíc těšili? Mirek vytvořil na našich částech těla různá zranění a my jej simulovali. A pak když přišli pro nás rodiče, byli trochu zděšení, co se nám to vůbec stalo a co jsme dělali.
Čas k této naší činnosti rychle utekl a my se museli rozloučit. Dověděli jsme se mnoho zajímavých informací, a někteří z nás by si již s první pomocí i poradili. Vždyť poskytnout první pomoc zraněným by měl každý. A na co si musíme dát pozor? Nesmíme zbytečně vytáčet čísla pro pomoc a dělat si z toho legraci. Vždyť planý poplach by mohl mnohdy zmařit i lidské životy jinde, než tam, kde my žádáme.