Svět hlavolamů

Připomenout musím jen,
že včera nastal onen den,
kdy přemluvil jsem svoji mámu,
na výstavu hlavolamů.

"Maminečko moje milá,
nedávno jsi zvítězila!"
"Dík tomu nás nemine,
volné vstupné rodinné!"

"Mohu s tebou na čas krátký,
vycestovat tam a zpátky?"
"Snad nemyslíš", řekla máma,
"že bych jela zcela sama!"

Už ráno asi za pět vteřin,
jsme vyskočili oba z peřin,
přidali jsme, říci mohu,
velkou sváču do batohu,
a za kratičkou chvíli,
už se na vlak vypravili.

Pospíchali hezky spolu,
na motorák do Suchdolu,
kde jsme měli času více,
na rychlík směr Židenice.

V Židenicích pak,
kam nás rychlík přiváží,
nutno stihnout vlak,
směr Brno - hlavní nádraží.

U dopravy městské,
nám stačí jízdné dětské.
To vychází naštěstí,
až na Mendlovo náměstí.

Tam se stalo, moji milí,
když z tramvaje jsme vystoupili,
že jsme měli v chvíli jednu,
Letohrádek v nedohlednu.

Je však dobré, též dle vkusu,
použíti vlastní pusu.
Ptáme se tak zdejších lidí,
zda Letohrádek někde vidí!

"Vidíte tu zkratku",
ukazuje pán,
"zavede vás k Letohrádku,
to vyzkoušené mám!"

Řekli jsme si tudíž:
"Zvláštní, ale budiž."
A později jsme opravdu,
mu museli dát za pravdu.

Když vstoupíme do dveří,
člověk tomu nevěří!
Podívám se na svou mámu.
"Tolik zvláštních hlavolamů!"

"Některé však", říká paní,
"zde slouží pouze na dívání!"
"Ty ostatní si smíte vzíti
a mozek svůj tak potrápiti."

"Hlavním naším cílem přece",
poznamenám před ní jen,
"je vysvobodit Ježka z klece,
a dostati jej rychle ven!"

"Pusťme se tak do toho,
ať smí být brzy hotovo!"

Tady hraje hlavní roli,
způsob, který člověk zvolí.
Však radujem se nakonec
"Už je venku, to je věc!"

Později jsem ještě,
za přítomnosti matky,
aniž bych měl kleště,
jej dostal zase zpátky.

Skvěle jsme se bavili,
hodně času strávili,
v rámci naší rodiny.
Celé čtyři hodiny!

Pak prohlídku skončili,
čaj a kávu dopili,
a vyrazili zase,
po zpáteční trase.

Z výstavy jsme doma měli,
vzpomínky na život celý.

 Ještě jednou děkujeme.  Gotzmannovi z Oder