Rozhovor s režisérkou Ptáčat

Kdo je autorem projektu Ptáčata a jak vlastně vznikl?
Nápad na vznik seriálu o dětech, kterým okolnosti vnutily roli outsiderů, podnítila moje maminka. Když mi před šesti lety popisovala situaci, kdy se rodiče neromských dětí bouřili, protože nechtěli, aby jejich děti chodily do třídy s "cigány", pomyslela jsem si, že je to zásadní téma pro dokument. A společně s producentem Ladislavem Cmíralem jsme se nakonec rozhodli téma zpracovat v moderní podobě tzv. docu-soapu, dokumentárního seriálu vycházejícího z jednoho prostředí a jednoho třídního kolektivu pod taktovkou paní učitelky.

Vaše docu-soap v sobě spojuje prvky dokumentu i reality show. Jak probíhá práce na takovém dokumentárním seriálu, jak ovlivňují děj filmaři a jak moc určují další směřování děje samotná ptáčata?
Seriál je svým způsobem i forma sociálního experimentu, motivy jednotlivých dílů vybíráme my, nicméně veškeré, reakce, plynutí scén i dalších situací, to vše je pochopitelně autentické. Jinak by to ani nemělo smysl a mohli bychom rovnou dělat hraný seriál, který by pak většina diváků odpískala jako nevěrohodný.

Když jste s projektem Ptáčata začínala, jaká byla vaše očekávání? A naplnila se?
Děti dostaly šanci ukázat, že vůbec není těžké mít je rád. Jen v sobě musí každý z nás zlomit svoje vlastní předsudky. Ať už se bavíme o Romech, nebo o Ukrajincích, které reprezentuje Váňa. Tu šanci děti proměnily dobře. Druhá strana problému je, že seriál většinou milují lidé, kteří předsudky netrpí. K těm dalším se buď ještě nedostal, nebo ho jednoduše k životu, resp. ke své zkušenosti nepotřebují, protože mají vlastní. A to je začarovaný kruh.

Jaké ohlasy jste zatím na Ptáčata zaznamenali?
Ozvali se nám studenti a vyučující z různých oborů z univerzit napříč českou i slovenskou akademickou sférou. Sociální a terénní pracovníci, neziskové organizace a také poměrně velká skupina náctiletých, kteří patří mezi nejoddanější fanoušky. Ptáčata jsou vtipná i dojemná zároveň a zároveň jim držíte palce, protože je důležité, aby ukázali, že jim role outsiderů nesluší. To citlivé mladé diváky baví.

Seriál získal v roce 2010 cenu Úřadu vlády ČR v kategorii Čin roku a v roce 2011 byl nominován na prestižní evropskou televizní cenu "CIVIS". Jeden ze samostatně zpracovaných příběhů vyhrál cenu za nejlepší český populárně-vědecký dokument a nedávno byl také nominován na Japan Prize 2013, kterou zaštiťuje japonský císař.

Po úspěšné první sérii, v lednu na televizní obrazovky vstoupí druhá série. Děti jsou nyní o pár let starší a o mnoho (ne vždy dobrých) zkušeností bohatší. Jak se podle vás za ty roky změnily? A ovlivnilo je nějak natáčení?
Jsem zvědavá, jaké ohlasy přinese nová šestidílná série. A především zda vzbudí společenskou diskusi, protože jsme tematicky trochu přiostřili. Děti vyrostly a začínají o světě přemýšlet. A my jim v rámci natáčení dáváme podněty. Aby na základě vlastní zkušenosti zkoušely přemýšlet o světě a společnosti. Tedy například když volíme předsedu třídy, tak reflektujeme demokracii a volby obecně a tak podobně. Děti jsou zádumčivější, přemýšlivější, svérázný humor jim ale zůstal.

A jak práce na Ptáčatech ovlivnila vás samotnou?
Asi jsem se stala citlivější. Zásadním způsobem jsem přehodnotila pohled na sociální politiku v ČR. Politický systém v podstatě přestal reflektovat potřeby těch nejslabších, kteří se chtějí odpíchnout se ode dna. A nemusíme se bavit jen o Romech, ale obecně o skupině lidí ohrožených chudobou - např. o matkách samoživitelkách, o kterých mimochodem moje tvůrčí skupina právě koprodukuje jiný dokumentární film.

Které momenty z natáčení druhé série vám nejvíce utkvěly v paměti?
Určitě na mě nejsilněji zapůsobilo, když jsme s dětmi natáčeli demonstraci DSSS. Závěrečnou scénu prvního dílu považuji za jeden z nejzásadnějších momentů celé série, snový záběr, ve kterém se Janička točí okolo sloupu a pobrukuje si písničku, zatímco kousek od ní na pódiu DSSS hřímá německý nacionalista…

Aktuální druhá série končí šestou třídou. Plánujete sledovat i další osudy Ptáčat?
Ano, nyní dokončujeme první díl třetí série. Bude končit 9. třídou. Čeká je pár zásadních let v jejich životě. Myslím, že to nebude procházka růžovým sadem, ale myslím, že to zvládnou. A zvládnou to ještě líp, když budou vědět, že jim lidé věří. Moji důvěru mají stoprocentně.

Kamila Zlatušková
Producentka, dramaturgyně, scenáristka a režisérka, externí pedagožka, doktorská studentka a absolventka scenáristiky a dramaturgie na JAMU. Tématem její disertační práce je současný autorský dokumentární film. Kromě žurnalistiky na Masarykově univerzitě studovala také v rámci stipendia v USA obory Film Studies a Broadcasting.

Od roku 2012 vede v ČT Brno svoji tvůrčí multižánrovou skupinu, která mimo jiné koprodukovala doma i v zahraničí oceňované sociální drama Zázrak, dokumentární thriller Kauza Cervanová nebo absolventský film Bohdana Bláhovce o dívčí skupině 5Angels s názvem Show!