Připravte si drobné

Představte si ho jako starý špinavý dopravní prostředek, ve kterém se za posledního půl roku neuklízelo.

Odřené sedáky, na oknech fleky po zabitých vosách a včelách, které se chtěly nedobrovolně povozit, ostatní cestující o ně nestáli, a tak svůj hmyzí život ukončily zamáčknuté na skle tohoto fuj - fuj autobusu. Trávím v něm docela hodně času. Do školy i ze školy po hodině jízdy. Nejvíc mě štve zima. Když lidi volají na řidiče aby zatopil, vymlouvá se, že nemůže. Možná doopravdy nemůže, protože dnes se šetří všude. Občas přemýšlím jaké to bude, až uhodí mrazy. Takových mínus deset nebo dvacet. Bude nám schopný pan řidič zatopit? Možná budu do školy dojíždět jako kostka ledu, potom budu šest hodin rozmrzat abych zase mohl na zpáteční cestě v klidu zmrznout. Aspoň mám klid a nemusím se s nikým bavit. Taky mě štve, jak náš autobusek smrdí. Myslím, že tam řidič kouří a zároveň svačí uleželý sýr. Větrat nemůže, protože na okýnkách je popraskané těsnění a otevřít nejdou. Jednou se to jednomu silákovi povedlo, ale zase nešlo zavřít. A tak nám byla o to větší zima. Možná si říkáte, proč si nevyberu nějaký jiný autobus u jiného dopravce. Proč třeba nejezdím dřív nebo později. Nebo proč nezůstanu ubytovaný radši na intru. Na internát se mi vyloženě nechce. A tento autobus mi vyhovuje hlavně časem a taky tím, že jeho zastávka je hned vedle naší školy. Řidič je chlapík nedůtklivý, toto slovo používal spisovatel Čapek a na tohoto našeho dokonale sedí. Nejradši má, když moc nemluvíte, při jízdě spíte a máte připravené drobné. Když jsem s ním jel poprvé platil jsem stovkou a myslel jsem, že mě vynese v zubech. Drobáky nazpátek mi hodil do ruky tak, že se rozsypaly po schodech. Ostatní chtěli nastupovat, tak nebyl čas posbírat ani všechny. Od té doby mi naši dávají přesně, ale nastal problém s rozměňováním. Ať zajdete kam chcete, drobné nemají. Asi jsou nedostatkovým zbožím. A nebo děti prodavaček taky dojíždí a potřebujou rozměnit. Řešíme to tak, že nakupujeme ve dvojici. Velký nákup se platí kartou a ten druhý nějakou maličkost dvoustovkou. Na dva dny mám vystarané. A pak měním znova. Šetřím totiž našeho pana řidiče, aby se úplně nezbláznil a měl trochu jednodušší život. Ale v tom autobuse by si uklidit stejně mohl.

Autor:
Vydáno: