Příběh ze školních lavic
Tento příběh se nestal přímo mně, ale byla jsem jeho, dá se říct nepřímým aktérem. Mohlo mi být tehdy čtrnáct let, to už si úplně nevybavuju, ale myslím, že tomu tak bylo. Naše třída byla postrach celé školy – bohužel. Já se toho nikdy neúčastnila, protože taková v uvozovkách zábava, jakou předváděli spolužáci, mi byla cizí. Jednou ale extrémně přestřelili v negativním slova smyslu. V hlavní roli se tehdy ocitlo několik mých spolužáků a tvrdý alkohol.
Prostě jeden z nich přinesl do školy flašku, lidově řečeno. Bohužel se během několika vyučovacích hodin stihli opít. Naplno to prasklo až v jedné vyučovací hodině, nevím už úplně přesně, které. Tehdy učitelka poznala, že s nimi něco není v pořádku. Tak se to začalo řešit. Druhý den už se naprosto přesně vědělo, co se stalo, protože se pod tíhou důkazů ke všemu doznali. Já jsem o ničem nevěděla, protože jsem si jednak ničeho nevšimla a taky se se mnou na základní škole nebavila ani noha od židle.
Jeden z těch spolužáků opilců byl i syn učitelky tělocviku, která na škole učila. Myslel si asi, že mu tak všechno projde, ale omyl. Dostali trojky z chování a ještě nějaké tresty. Dokonce hrozilo, že se kvůli tomuto prohřešku za rok nedostanou na střední školy. Je pravda, že z toho byl ohromný poprask. Bylo to v novinách napříč celou republikou a také i na televizi Nova.
Dostali velké tresty a od té chvíle byli, dá se říct, jako beránci, hlavně ten syn učitelky. Bohužel to mělo dopad i na jednu učitelku, myslím, že hudební výchovy, které hrozil vyhazov, protože nepoznala, že má několik žáků opilých.