Poušť - Místo extrémů
To je poušť, místo plné extrémů. Když se řekne slovo poušť, člověku se hned vybaví obrovské množství horkého písku. Ale ne všechny pouště musí být pokryty pískem. Rozdělujeme i jiné druhy, například solné, skalní, skalnaté roviny a dokonce sem patří i hory. Rozkládají se na poměrně velkém území naší planety, pokrývají asi 20% povrchu pevniny.
Je pro ně typické, že tu velmi málo prší, půdu nemůžeme obdělávat, rostliny rostou jenom tam, kde se hromadí voda, vanou tady silné větry. Během dne teplota dosahuje až 55°C, v noci mrzne. Navíc se teplota v různých ročních obdobích mění. Na povrchu naší planety byste napočítali kolem 50 velkých pouští. Nejznámější je asi SAHARA s rozlohou 7 770 000 km2. Dalšími jsou třeba ARABSKÁ POUŠŤ s 1 290 000 km2, LIBYJSKÁ - 1 680 000 km2, GOBI - 1 040 000 km2, KALAHARI - 520 000 km2, RUB AL- KHALI - 650 000 km2.
Pohybovat se po poušti je nebezpečné a toto nebezpečí nepodceňují ani místní obyvatelé. Domorodci se nikdy nevydávají na cestu bez velblouda nebo terénního auta. Pěšky se tu chodí velmi špatně. Půda, kterou nechrání žádné rostliny je narušená větrem a vodou, která stéká po kopcích a vytváří za sebou svahy pokryté kamennou sutí. Najdete tady zrádné písečné duny, slané močály nebo ostrůvky čerstvé zeleně - oázy. Duny můžou dosahovat výšky až 300 m výšky a délky až 25 km. Slané močály jsou v oblastech na rovině, kde se odpařila voda a zbyla po ní sůl. Obtížně se orientuje ve dne a cestovat v noci se nedoporučuje vůbec. Potmě hrozí že přehlédnete kaňony, strže a průrvy do kterých můžete spadnout. Přes den panuje spalující žár a pohyb je taky extrémně náročný. Navíc jsou zde časté písečné bouře. I při nich hrozí ztráta orientace. Ohrožuje vás nedostatek vody a oslnivé světlo odrážené od písku.
Na poušti se můžete setkat s neskutečným obrazem předmětů - FATA - MORGÁNA - vzniká lomem světla v horkém vzduchu. Tyto obrazy se zdají jako skutečné, ale nedá se podle nich určit správná vzdálenost ani poloha. Bývají různě deformované, nedají se identifikovat.
Místní obyvatelé si na pohyb v rozpálené poušti přivykli. Na těle nosí praktické volné oděvy světlých barev. Proti větru a písku si chrání hlavu i krk. Svoje tělo nevystavují slunečním paprskům. Vzduch zadržovaný mezi dlouhým oděvem a tělem působí jako tepelná izolace, která chrání proti horku. Pokrývka hlavy se omotá kolem obličeje a nechá se jenom úzká štěrbina pro oči. Někdy se používají i sluneční brýle. Po horkém písku se nesmí chodit bez bot, extrémní teploty by způsobily praskání chodidel a bolavé puchýře.