Po medvědí stezce za medvědy
Když se člověk na něco hodně těší, vždy pak nastane zklamání. My jsme se těšili na 14. října, kdy jsme jako první oddělení, měli vyrazit po medvědí stezce až na městskou horu za našimi večerníčkovými kamarády. A víte proč? To proto, že právě 12. 10. roku 2000 byl zahájen provoz našeho „medvědária“ na Městské hoře. Právě letos v říjnu jsme si tuto velkou událost připomínali, ale my prvňáci, jsme ještě, nebyli na světě. To už je dlouhá doba. Proto i naši starší kamarádi, kteří si to též nepamatují, se dozvídali informace od pana Topinky z okresního archivu.
Tak hurá, po dlouhé více než měsíční pauze jsme opět ve škole a odpoledne hurá, do školní družiny. Po krátkém odpočinku, hurá na Městskou horu po medvědí stezce. Ještě než jsme vyrazili, přečetli si úryvek z knihy Méďové 2, abychom se ještě více natěšili na naše kamarády. Cestou si povídáme o našich hrdinech z Večerníčku, ale sledujeme i další spojení medvědů s naším městem. Vždyť nás ještě čeká malá znalostní soutěž. Vycházíme na Městskou horu, a medvědí kluci nikde. Sledujeme, co se kde šustne a za chvíli paní ošetřovatelka přivedla ven Matěje. Jé, to bylo radosti. Dnes již víme, že kluci jsou v tomto období trochu líní, neboť za normálních podmínek by ve volné přírodě již spali zimním spánkem. Tady u nás, nemusí, zde mají blahobyt. Přesto se zimní spánek u nich též projeví, neboť jsou línější a venku pobývají mnohem méně času než jindy. Matěj si pochutnal na jablíčku, které dostal, a my se s ním loučíme. Odcházíme ještě na vrcholek Městské hory, k rozhledně. My totiž ještě budeme plnit další část soutěže, kterou je Berounské putování No. 2. A právě u rozhledny nás čeká další úkol. Podíváme se po okolí, prohlédneme si Městskou rozhlednu a odcházíme. Krásná procházka, plná sluníčka, radosti z návratu do školy, ale i z nových informací, které jsme při plnění úkolů na Medvědí stezce získali.