Pěstujeme: rakytník řešetlákový
Před tím, než se rakytník řešetlákový (lat. Hippophae rhamnoides) proslavil jako zdroj vitaminu C, byl hojně využíván ke zpevňování svahů, k čemuž se hodí díky svým silným kořenům. Z tohoto důvodu je hojně rozšířen u Severního a Baltského moře, kde však nese název rakytník mořský, ze Sibiře pocházejí názvy sibiřský zázrak a citroník severu.
Rakytník je dvojdomý ozdobný a užitkový keř, dorůstající se výšky až 6 metrů, který najdeme v zahradách a parcích, ale také volně v přírodě – především v Německu v alpských údolích a na pobřeží. Pro užitkové účely je nutné na zahradě pěstovat samčí i samičí rostlinu, ze které od srpna sbíráme výrazně oranžové bobule. Keře mají tenké větve, na nichž se objevují žluté květy už v průběhu března a dubna, tedy ještě před listy, které jsou dlouhé 5 – 8 cm; horní strana je sivá, spodní stříbřitá. Plody na samičí rostlině zůstávají po opadání listů a po sklizení je nezbytné ihned je zpracovat.z vylisované šťávy můžeme vyrábět sirupy i marmeládu, syrové plody mají nepříjemnou, kyselou chuť.
Při sázení na zahradu dáváme pozor na podzemní vodu, rostliny nesnáší trvalé zamoření. Sázím se na slunné stanoviště, není nezbytné přihnojovat. Rostliny množíme řízky nebo kořenovými odnožemi; řízkujeme zjara, koření v pařeništi s písčitou půdou a koncem léta můžeme vysazovat na zahradu.
Rakytník se nepoužívá jen v potravinářství, ale také v lékařství k léčení vředů, gynekologických a zažívacích potíží, rakoviny (kůra obsahuje látky působící protinádorově), kožních onemocnění a vředů. Poslední dobou se s ním setkáváme i v kosmetice, tady se uplatní především listy při mytí vlasů, čímž se zpevní jejich struktura a zpomalí se vypadávání.