Pes po šestnácti letech
Konečně. Po šestnácti letech přemlouvání rodičů se ho nakonec dočkal. Jeho rodina bydlí v malém panelákovém bytě, a tak bylo jasné, že prosadit si svůj sen bude sakramentsky těžké. Doma mu povolili malé kulaté akvárium, terárium s pavoukem i afrického šneka. Všechny měl rád, to ano, ale nebylo to jaksi to pravé ořechové. Chtěl to svoje zvíře i poplácat, pohladit, užít si ho venku.
V den jeho šestnáctých narozenin dospěli rodiče k názoru, že je schopen se o nějaké psisko starat sám. Že bude schopný se postarat o jeho výchovu, krmení venčení, koupání a tak dále. Byla to vlastně úplná náhoda, že se o víkendu vydal s rodiči do lesa. Vzhledem k věku, se totiž s rodiči už moc ven nevydává, spíš vyhledává před výchovou nenápadný úkryt. Dnes ale podlehl vidině hřibů, kterých prý jsou v lese mraky. Smaženou bedlu by si konec konců taky dal, tak proč nejít.
Je krásný podzimní den, listí pod nohama jenom šustí a tak by byl hřích se do přírody vozit autem. To mu ovšem rodiče dopředu neřekli. Asi věděli proč! Přeplněným autobusem MHD se dostali někam na konečnou. Les byl za rohem, listí pod nohama opravdu šustělo, termoska s čajem čekala v batohu, i nějaká svačina se našla. Podzim měl už na kahánku, hříbky byly okousané od slimáků, mokré po dešti, ale na smaženici to stačí. Do košíku přidali i tu bedlu na řízky.
Když si po čtvrté hodině odpolední ti tři už řekli, že by se mohli vydat na cestu domů, ještě netušili, že za malou chvíli budou čtyři.
Míjeli zrovna jedno stavení na kraji lesa, když potkali starého dědu. Vezl trakař a na něm měl jakýsi šílený stroj.
V přírodě se rodí velké myšlenky, a tak neváhali ani chvíli. Pomohli tomu pánovi monstrum dostrkat až za branku. Byla to loupačka na kukuřici. Něco podobného viděli poprvé. A takových pokladů bylo na dědově dvoře spousta. Napumpovali si vodu ze studny, termoska už byla stejně dávno prázdná a každý se zahleděl někam jinam. Máma na modrou oblohu, táta na trabanta zapomenutého pod starou plachtou a můj kamarád na malého psíka.
Děda z chalupy si toho všiml, kdyby se mu prý líbil, že mu ho i daruje. Není to sice už štěně, ale povahu má dobrou. Jemu chybět nebude a na jaro se určitě podaří nová štěňata.Kamarád si nedokáže vysvětlit co se vlastně v tu chvíli stalo. Možná byli rodiče příliš zaujatí modrou oblohou a trabantem zarostlým v mechu a na nabídku kývli. Naprosto nečekaně!
Zpáteční cesta byla mnohem dobrodružnější. Neměli košík a tak psíka zavřeli do tašky na zip. Zřejmě se mu tam moc nelíbilo. Celou cestu střídavě kňučel, vyl a zvracel, ale už byli čtyři, tak cestu domů zvládli. V panelákovém bytě se objevil nový člen rodiny. Živý a nevychovaný. Kamarád s ním tráví všechen volný čas. Bere ho s sebou na kolo, chodí na cvičák, maskuje škrábance na nábytku, vytírá rozlitou vodu u misek, shání v akci pytlíky na psí exkrementy, čte recenze psích granulí. A užívá si to!