Pátek nešťastný je den
Sice to Erben nikde ve Vodníkovi neprozradil, ale jsem si jistá, že měl na mysli pták 13.. Proč by jinak matka říkala: „Nechoď dceruško k vodě ven/pátek nešťastný je den!“? ještě štěstí, že nemáme třináct měsíců v roce, to už by bylo opravdu moc, stačí, že pátek třináctého vyjde několikrát do roka – schválně si je zkuste v kalendáři nějak označovat.
Chudáci ti, kdo trpí fobií z čísla třináct. To, že se v některých hotelech přeskakuje třinácté patro a nenajdete v nich ani třináctý pokoj, je známá věc. Jenom mi trochu vrtá hlavou, jestli se smůla nepřenáší na čtrnácté patro a pokoj, ale nakonec, nejsem hoteliér a touhle fobií také netrpím, tak proč bych si touhle otázkou lámala hlavu-? Až zdědím hotelové impérium jako Paris Hiltonová, začnu se o tenhle problém zajímat.
Máme rok 2013, kdo trpí fobií z třináctky, pro toho musí být těchto 365 dní jako vystřižených ze špatného hororu. A to ani nepočítám se situací, když se zrovna v pátek třináctého nedej bože podívají na hodiny, které ukazují třináct hodiny třináct minut. Nejsou nakonec lepší klasické hodiny s ručičkami, které mají na ciferníku maximálně dvanáctku?
Naopak milovník historie se přijde s třináctkou na své. Co třeba takové třinácté století? Co se toho událo jenom v maličkých Čechách! Začalo to Zlatou budou sicilskou, tedy dědičným královským titulem. V architektuře se i u nás začala prosazovat gotika a měli jsme tehdy vůbec nejlepší přemyslovské panovníky (bohužel poslední).
O to horší to bylo ve Francii. V pátek 13. Byl upálen poslední velmistr templářů. Proto je pátek s tímto datem nešťastný. I když, kdo ví, jestli tehdy pro některé nebyl naopak šťastným? Templářský poklad se prý povedlo odstěhovat do bezpečí, já tomu však příliš nevěřím. Jestli se k němu někdo dostal, musel být tehdy štěstím bez sebe.
Ve starověku se za znamení neštěstí považoval dobytek na střeše. Kde kdo si také vzpomene, že černá kočka, která mu přeběhla přes cestu, přináší smůlu, nemělo by se chodit pod žebříkem, stoupat na poklopy od kanálů, vracet se, ale ani otevírat deštník v místnosti. Já v tom mám jasno: je to jako při matice při počítání s absolutními hodnotami – když se při řešení dělá tabulka, sudý počet mínusů (záporů) dá dohromady plus. Když pak náhodou přijde pátek třináctého, dělám všechno pro to, abych sudým počtem věcí přinášejících smůlu dosáhla pravého opaku – černou kočku vyloženě nutím, aby mi přeběhla přes cestu, na kanále stojím klidně půl hodiny a nevadí mi, že někam přijdu pozdě, domů se naprosto samozřejmě vrátím hned několikrát, jenom proto, abych mohla v místnosti otevřít deštník a ať jdu kamkoli, pokusím se projít pod žebříkem. Jenom ten dobytek na střeše jsem ještě neviděla, ale to je nakonec štěstí, protože bych se zase dostala k lichému počtu záporů a v žádném případě si nemůžu být jistá, jestli by se ni tím smůla ještě neznásobila…