O studánce, která ztratila vodu

Byla jednou jedna studánka, která měla tak čistou vodu, že bylo vidět až na dno. Zvířátka z ní často pila. Však jednou nastal den, kdy zvířátka zjistila, že ve studánce mizí voda. Řekla si: „Měli bychom vyšetřit, co se to tu dělo. Co se stalo?“ netrvalo dlouho a tu přiletěla sojka. Zeptali se jí: „Sojko, nevíš, proč ve studánce není voda?“ Sojka odpověděla: „nevím, ale párkrát jsem zahlédla sluníčko.“ Ale nevěděla jak. Napadlo ji, až sluníčko bude zapadat, tak se ho zeptají. Večer se všichni sešli a sluníčka se zeptali: „Sluníčko, sluníčko, prosíme tě moc, řekni nám, proč studánka nemá vodu.“ Sluníčko odpovědělo, že mělo velkou žízeň a tak pilo a pilo, až jí celou vypilo. Zvířátka neměla z čeho pít, proto sluníčko poprosilo, aby jim vodu vrátilo. Sluníčko však nevědělo, jak vodu má vrátit. Proto tam dodnes není voda. A sluníčko dál a dál přemýšlí, jak vrátit vodu do studánky. Třeba se mu to povede a něco vymyslí.

Autor: Kateřina Žáčková, Veverušáci, 2. oddělení ŠD Beroun - Závodí