O posvátném pralese 2. část

Cestu do Amazonie po stopách neznámých exotických rostlin, šamanů a jejich společných příběhů.

Toé - Posvátný keř, který nádherně voní hlavně za soumraku. Má velké, trubkovité květy, připomínají trubku. Jejich barva je od bílé, žluté, oranžové až po červenou a patří do čeledi lilkovitých, S touto čeledí se můžete setkat i u nás, v mírném pásmu a platí o ní, že rostliny patří k těm nebezpečným a jedovatým. U nás můžete na zahradách objevit třeba jeho blízkého příbuzného (a také jedovatého) - durman vonný. V době kvetení ho bezpečně poznáte podle květů - trumpet.

V Peru, mezi šamany, se tomuto nízkému keři říká misha. V překladu by to znělo jako „mnoho barev" a někdy je pro ni používán i název květina hrobů. Celá rostlina je silně toxická, v jakémkoli množství je nebezpečná každá její část. Šamani ví, že při jejím použití musí být velmi opatrní. Sušené listy se kouří při potížích s dýcháním, přikládají je místním mužům při léčbě zranění, na modřiny, popáleniny, dětem na odřená kolena a lokty. Pokud si podrtíte pár listů a potřete pokožku, nebude vás trápit plíseň nebo hnisání ran, které lidem ve vlhkých tropických oblastech často znepříjemňují život. Výborné výsledky se dostavují prý hlavně s bílými věty, pokud jich několik povaříte v litru vody, přestanou vás bolet zuby i hlava. Připomínám, že se právě pohybujeme po Amazonii, takovéto léčení patří do rukou zkušeného šamana, jen ti totiž dokážou odhadnout riziko spojené s používáním prudce jedovaté rostliny. Domorodci si rostlinu vysazují do rohů zahrad proto, aby svou vůní odlákala zlé duchy a chránila je před zlou magií.

K toé se váže legenda o dobrém šamanu Wantu. Ten měl takovou moc, že dokázal nahlédnout do lidských duší i těla. Pomáhal i s léčením, člověka dokázal zbavit trápení, když ho posedla čarodějnice. To přivádělo k zuřivosti jeho soky, zlé šamany z okolí. Jednou ale Wantu onemocněl a začínal tušit, že se blíží jeho konec, Pět ze zlých šamanů se ale muselo spojit, aby dokázalo jednoho moudrého zničit. Wantu, ještě něž zemřel, řekl poslední větu. Nechtěl, aby ho pohřbili, chtěl být zanechán na tomto místě. Kdo si za rok vzpomene a vrátí se, ten nalezne na místě jeho těla rostlinu. Odvar z jejího listu prozradí, kdo mu po celý předešlý rok škodil.

Látka skopolamin, která je v rostlině obsažená se u nás, v Evropě, používá k mírnění příznaků nevolnosti v dopravních prostředcích, pomáhá i při mořské nemoci.

Ananas - možná se podivíte, proč do hitparády jedovatých rostlin připisuji zrovna ananas. Rostlinu, jejíž plod je chutný, voňavý a jedlý. Ananas, musíme konzumovat vždy zralý. Jeho nezralý plod je totiž toxický, kyseliny v něm obsažené můžou poškodit zubní sklovinu a poškodit žaludeční sliznici, ve větších dávkách vyvolává nepříjemné průjmy a bolesti břicha. Pokud už nezralý plod koupíme, necháme ho dozrát v chladné místnosti, nikdy ho ale nedáváme do ledničky, tam nám nedozraje. Jestli si z něho můžeme udělat svačinu nepoznáme podle pohmatu, ale podle příjemné, nasládlé vůně.

Bylina vysoká 30 - 120 cm má uprostřed tuhých listů na krátkém stonku jeden plod. Ten vzniká srůstáním jednotlivých drobných bobulí, které potom postupně dužnatí. Zdužnatělá osmiboká políčka na jeho povrchu jsou vlastně jednotlivé plody. Patří do čeledi bromeliovitých a je to jediný v této čeledi, který má jedlé plody. Jeho jméno pochází od jihoamerických indiánů, říkali mu „naná" nebo „anana", v překladu vůně.

V Amazonii se používá k léčení oteklých končetin, upravují s ním špatné zažívání a trávení. Dětem dávají pít čerstvou šťávu při horečkách a čerstvě vytlačená šťáva prý vyhání i parazity z těla. Přikládají ho na štípance a popáleniny. Nápoj připravují tak, že kousky plodu i s kůrou uvaří, scedí a popíjejí ho ještě vlažný. Teplou dužinu přikusují. Listy ananasu tvoří jemná, ale pevná vlákna, která dobře poslouží k výrobě ručního papíru, kvalitních rohoží nebo pevných sítí.

Ananas je někdy nazýván králem ovoce. Do Evropy se dováží už od 16. století, v té době si ho mohli dovolit jen lidé bohatí a vysoce společensky postavení. Ještě o tři století později patřil k nejvyhlášenějším lahůdkám a kdo si s ním mohl dovolit zdobit tabuli, byl boháč.

Dnes si můžeme tento tropický voňavý plod vychutnat čerstvý, jako džus, kompot, džem, kandovaný (proslazený cukrem) se přidává do sladkého pečiva. Ananasová šťáva je dobrá při zvýšené zátěži, doporučuje se sportovcům, urychluje hojení zlomenin a používá se při dietách.

Obsahuje látku - bromelain, která štěpí bílkoviny, pomáhá nám tak lépe trávit. Získává se z plodů průmyslově, a dál se používá k výrobě léků na zažívání, nadýmání, chrání a uklidňuje žaludek. Přidává se i do krémů na obličej, jeho kyseliny odstraňují skvrny na pokožce.

Jak už bylo vzpomenuto, enzym bromelain, který je obsažený v dužnině čerstvého ananasu rozkládá bílkoviny, proto, pokud si uděláte pohár z čerstvého ananasu a šlehačky, smetana se vám pravděpodobně srazí.

Autor:
Vydáno: